Kniha hodna Magnesie Litery?

recenze

V dnešním světě se mnoho autorů s velkým spisovatelským potenciálem a zajímavými myšlenkami nechá strhnout nenáročnými čtenáři a píšou o plytkých tématech, s nimiž prodají více výtisků než s kvalitní literaturou, nicméně existují výjimky, které odolávají červeným knihovnám a dokola omílaným vztahovým dramatům, a mezi ty výjimky patří právě i Miroslav Hlaučo, autor knihy Letnice.

Dílo je pozoruhodné hned v několika aspektech. Autor dokázal propojit historická témata s prvky magického realismu, a aby toho náhodou nebylo málo, přihodil k tomu komplikovaný milostný trojúhelník a kriminální zápletku. Hllavním tématem je boj tradičního pojímání světa s moderním. Styl vyprávění je velice čtivý, příběh rychle ubíhá a jazyk zůstává po celou dobu četby bohatý a drží jemnou míru nadsázky.

Zajímavá je i struktura díla. Hlavní téma je vyprávěno přísně chronologicky, formou fiktivní kroniky, ale v jednotlivých dílčích motivech se vrací do blízké i vzdálené minulosti, která líčenému ději předcházela, aniž by to rušilo rytmus a spád. To vše vytváří kouzelnou, trochu nostalgickou atmosféru, a ve čtenáři to vyvolává pocit, že se pohybuje ve světě, který je úplný, sice neznámý, ale presto povědomý a naprosto pochopitelný. Je skoro až neuvěřitelné, že Letnice jsou Miroslavovým knižním debutem.

Při samotném čtení jsem měla pocit, že čtu knihu od spisovatele z dávné doby. V české literatuře jde totiž o ojedinělé dílo. Narazila jsem na názor, že v dnešní době, orientované na mainstreamovou, spotřební tvorbu, bude těžké najít čtenáře, kteří si knížku rádi přečtou, ovšem věřím, že spousta z nás ještě upřednostňuje kvalitní literaturu.

Troufnu si říct, že se kniha objeví v příštích nominacích na Magnesiu Literu. Za mě jsou Letnice parádním románem, který si určitě přečtu znovu!

Komentáře (0)