Když kříž zabíjí

recenze

Pražský dvůr je v pozdvižení, císař Rudolf II. očekává vzpouru, kterou plánuje Bratrstvo růžového kříže. Burcují místní prostřednictvím letáků vyvěšených na dveřích kostelů, a pak dojde k vraždě papežského vyslance. Co bude dál?

Bylo už několikrát řečeno, že dvakrát – natož sedmkrát – vstoupit do téže řeky není ideální, ale to pro milovníka historie Bauera neplatí. Již posedmé soudnímu písaři z Květnice připravil nemilý „pracovní“ zážitek, který tentokrát ovlivňuje i samotnou katolickou víru. Jezuité jsou zděšeni pamfletem o příchodu dne osvícení…kdo si přeje změnu ve společnosti? Je možné, že i na císařském dvoře je někdo, kdo se chystá učinit něco nekalého? Kdo je další na řadě?

Bratrstvo růžového kříže je pro mě oddychovou knihou, která zdárně popisuje a vypráví příběh zasazený do 16. století, který nijak neurazí a spíš potěší. Hlavní postavy jsou vcelku průhledné, milé a snad i toho vraha jsem si zamiloval a poznal vcelku rychle. Detektivní zápletka je snadná, naštěstí nás autor nemučí velkým množstvím vedlejších postav, které by nám děj narušovaly.

V knize se občas vyskytnou i vtipnější momenty, které děj osvěží. Mně ale chybí větší dávka napětí, která by nás více přitáhla a držela nás až k vyvrcholení celého příběhu. To se tu bohužel nekoná, i když se rozuzlení samozřejmě dočkáme.

Může ještě dnes někde Bratrstvo růžového kříže řádit?

*
Podivné zvuky zdola však neustaly, a tak mu nezbylo než vstát, podívat se po nějaké vhodné zbrani a se zapálenou svíčkou se vydat po schodech do dílny.
„Kam se chystáš?“ ozvala se manželka Polyxena, kterou svými pohyby na posteli probudil.
„Někdo je v dílně. Jdu se tam podívat,“ zamumlal a jen v noční košili opustil lože.
S hořící svící v levé a s kordem v pravé ruce se na chvíli zastavil a znovu se zaposlouchal, zda něco neuslyší z dílny v přízemí. Kupodivu bylo tentokrát ticho. Přesto se konšel nevzdal svého úmyslu podívat se, jaký vetřelec se mu dostal do dílny. Byla v něm sice malá dušička,…
*

Komentáře (0)