Když je útěk jedinou šancí na záchranu

recenze

Sběratel (2014) / evasamankova (370 views)
Když je útěk jedinou šancí na záchranu
Vypadá nevinně. Tak nevinně. Potkat ho na ulici za hluboké noci, ani vteřinu se nebudete bát. Mnohem více než strach, vzbuzuje totiž soucit a snad i lítost. Je toporný, křečovitý, stydlivý a hodně se červená. Jenže, nevěřte prvnímu dojmu. Zlo má mnoho podob a skončit v temné kobce, bez možnosti úniku, je velmi snadné… On je totiž „sběratel“… žen…

Prvotina britského spisovatele a esejisty Johna Fowlese (1926 – 2005) Sběratel vyšla v originále už v roce 1963, v českém překladu pak roku 1988, 2004, a potřetí v září tohoto roku v nakladatelství Kniha Zlín. Sám autor tuto knihu psal údajně pouhý měsíc, celý rok pak ale potřeboval na všechny důležité korekce.

Román Sběratel vypráví příběh o mladíkovi - říkejme mu třeba Ferdinand, který je vášnivým sběratelem motýlů. Když tento nesmělý, odtažitý a „zvláštní“ kluk vyhraje slušnou sumu peněz, rozhodne se ji využít k nové sběratelské vášni – Mirandě.

Dvacetiletá Miranda je dívka od vedle, která se mu už dlouhou dobu líbí, dívka, kterou už celou věčnost tajně sleduje, a o níž sní. Oslovit ji je ale to poslední, na co by si troufl. A tak z vyhraných peněz koupí starý statek na odlehlé samotě a začne přetvářet zatuchlý sklep na budoucí celu – místnost pro svoji princeznu.

Už z anotace knihy je patrné, že Miranda v této kobce opravdu skončí. Zamčená, občas svázaná s roubíkem v ústech, a především podivně obletovaná svým „ctitelem“. Alespoň ze začátku. Zdá se tak jednoduché to, co po ní Ferdinand chce, a přitom neexistuje snad nic složitějšího, než se v něm vyznat.

Pak mě napadlo, že jako bohatý jsem teď vlastně dobrá partie, ale pak jsem si zase uvědomil, jak je to směšné, že lidé se přece berou z lásky, zvlášť takové dívky jako Miranda. Chvilkami jsem si dokonce umiňoval, že na ni zapomenu. Jenže člověk si nemůže poručit, že zapomene – to se buď stane, nebo ne. A mně se to nestalo.

Postřehy, dojmy, vnitřní rozpoložení i průběh jednotlivých dnů vyprávějí obě postavy, každá ze svého úhlu pohledu i pocitů. Zavaleni šokem, znechucením, ale často i velkou lítostí čekáte, co bude následovat, a zda se dívce vydaří některý z pokusů o útěk.

Píšu v tom hrozném, skoro nočním tichu, jako bych se cítila docela normálně. Ale není to pravda. Jsem tak nešťastná, tak vyděšená, tak sama. Ta samota je k nevydržení. Pokaždé, když se otevřou dveře, mám chuť se k nim vrhnout – a pryč! Ale teď vím, že s těmi pokusy o útěk nesmím hazardovat. Vyzrát na něj. Připravit se předem. Přežít.

Autor si s velkou poctivostí pohrál s profily postav a jako psycholog-virtuóz vypiplal dvě zcela rozdílné bytosti. Každá vypráví naprosto odlišným stylem, což se mnoha autorům ne vždy podaří, a jednotlivé linie děje jim tak splývají a znevěrohodňují děj. Fowles ovšem věděl jak na to, a pevnou rukou nechal „sběratele“ hovořit s jistou naivitou, jednoduchostí i zvrácenou logikou uvažovaní i cítění. Naopak Mirandu, jako mladou malířku, pak zase s patřičným intelektem, znalostí umění, odvahou, sobeckostí i křehkostí dospívání, a snahou přežít stůj co stůj.

Žádný aspekt této knihy nemá jasně danou a po celý děj neměnnou barvu. Nic není jen černé nebo bílé, ani dobré nebo zlé. Osobnosti obou hrdinů se ukazují postupně, stránku za stránkou autor servíruje emoční houpačku plnou odsouzení, údivu i dojetí.

Sběratel je zajímavý, napínavý, zvrácený a především výborně napsaný. V okamžiku, kdy si budete myslet, že už příběh nemůže ničím překvapit, tak vás poslední stránka přesvědčí o naprostém opaku...

Komentáře (0)

kniha Sběratel recenze