Kdo řekne Miluju tě. Já vím?

recenze

Avě napíše neznámé číslo, že někdo dal její telefonní číslo do jeho školní skříňky. On netuší, kdo je ona, Ava netuší, kdo je on. Jenže si perfektně rozumí. A on ji chce poznat naživo… A Ava nejdřív musí zjistit, kdo ten tajemný kluk je… protože co kdyby to byl sám Chris Carter, kapitán fotbalového mužstva a podle Avy nejpohlednější kluk v celém vesmíru?

Ava je totiž neviditelná. Samozřejmě ne doslova, ale prostě si její obličej ani jméno z nějakého záhadného důvodu nepamatují ani její spolužáci, ani učitelé. Kromě toho má závislost na Star Wars (a na tričkách s jejich motivy), její největší koníček je cosplay, tedy převlékání za známé filmové, seriálové a knižní postavy, k celému svému životu si vytváří playlist, čte až nezdravé množství romantických knížek a touží po lásce jako z romantické komedie. Navíc má ještě jedno tajemství – její rodiče jsou až nechutně bohatí a ona se to za každou cenu snaží utajit i před svými nejbližšími přáteli. Takže jí je jasné, že holka jako ona s pohledným a oblíbeným klukem ze školy fakt randit nemůže…

Miluju tě. Já vím volně navazuje na autorčinu předešlou knížku Navždycky. Akorát tady je hlavní hrdinkou Meina nejlepší kamarádka Ava. Nofreeusernames (tedy Olga Biernátová) píše jako vždycky čtivě, chytlavě a knihu není problém zhltnout na jeden zátah. Stejně jako v Navždycky nechybí spousta chytrého humoru a popkulturních odkazů. Autorka se opět nepokouší o žádný přesah nebo hlubší téma a dává čtenáři to, co kniha slibuje na obálce – roztomilou, ale přitom ne hloupou romanci.

I tak je ale Miluju tě. Já vím přeci jen slabší než Navždycky. Zápletka je očividně inspirovaná knihou P. S. Líbíš se mi od Kasie Westové, ale té bohužel nesahá ani po kotníky. Tady totiž Nofreeusernames celou tu rozehrávku, aby si ti dva mohli psát, dost vyvařila z vody. Kniha nemá žádný velký děj a co se týče popkulturních odkazů, tak jsem měla pocit, že čtu Oliny příspěvky na instagramu. Na tom asi není vyloženě nic špatného, ale těch odkazů tu tentokrát bylo až moc a na úkor děje. Nicméně se mi líbilo, že odhalení, s kým si Ava píše, nastalo už v polovině knihy, a ne na konci, jak bývá u podobných knih zvykem, takže jsme se mohli podívat na to, co bylo potom, když se ti dva setkali.

V knize se také objevují chyby způsobené tím, že knihu napsala česká autorka – takže ji logicky napsala česky – ale děj zasadila do prostřední americké střední školy. Hned na první stránce by totiž z anglické zprávy hlavní hrdina nepoznal, že Ava je holka – zatímco z té české je to jasné. V knize se objevuje opět i dost chatů, což je příjemné osvěžení. A hrdinové si – jak je to v konverzacích běžné – posílají fotky. A u těch nastává pro pozorného čtenáře trochu kámen úrazu, protože když si píšou, že Ava má na fotce růžové rukavice, tak holka na fotce žádné rukavice nemá, nebo když mu Ava posílá knihy, které si nakoupila (samozřejmě ty, které u nás vydává Albatros Media), tak jsou na fotce české verze. Není žádným tajemstvím, že Ola pro Albatros Media pracuje, takže reklama na jejich knihy je v textu asi přípustná, a přiznám se, že to mi nevadilo tolik, (nehledě na to, že by byli blbí, kdyby takovou příležitost nevyužili), jako to, že se v knize objevují české reálie, když se má odehrávat v Americe.

Stejně jako u Navždycky ale dostanete to, co kniha slibuje, tedy oddychovou feel good romanci (nejenom pro náctileté), která vás pohladí po duši, rozesměje a případně dokáže prolomit i čtecí krizi. A já si pořád myslím, že vlastní příběh by si zasloužil i chudák Travis, který tady zase utřel nos :)

Komentáře (0)