Kdo je Will?

recenze

Ava miluje Star Wars a Batmana. Má zálibu v cosplays a rady do života jí dává její osobní démon Luci. Sama si přijde oproti ostatním lidem divná a především neviditelná.

Jednoho dne jí přijde zpráva z neznámého čísla. Dotyčný prý našel její telefonní číslo ve skřínce a tak chtěl zjistit, kdo se pod ním skrývá. Ava je z počátku obezřetná, ale i tak si s neznámým, kterého si pro sebe pojmenuje Will, píše. Postupně se poznávají a přijde chvíle, kdy by se měli setkat osobně. Jenže když Ava zjistí, kdo Will je, vyděsí se.

Příběh je napsán v ich-formě z pohledu Avy. Stejně jako v případě Navždycky byla i tato kniha čtivá. Ale na rozdíl od prvního dílu zmizela nedotaženost některých popisů a až příliš rychlé přesouvání se k další události, což je za mě velké plus.

Důležitou součástí knihy jsou opět chaty, jejichž grafické provedení se mi moc líbí. Stejně jako v předchozím díle na mě působí, jako kdyby se jednalo o skutečnou online konverzaci. Tyto zprávy opět mají nosnou, ale i doplňkovou funkci. Příběh na nich stojí, ale zároveň chaty příběh doplňují.

Příběh opět nabízí jednoduchou zápletku, která je v celku předvídatelná. To mi zase až tolik nevadí, hlavně proto, že jsem v zápletce našla pár věcí, které se mi opravdu líbily a přišly mi i originální. I když ke konci se bohužel objevila pseudozápletka, která se objevuje skoro ve všech milostných příbězích a podle mě celkový dojem akorát kazí.

Bohužel jsem si v knize všimla také pár nelogičností. Některé nebyly nijak významné, takže mi ani tolik nevadily, ale některé věci si naprosto protiřečily, takže v důsledku některé dedukce v knize zkrátka nemohly fungovat.

Velkou částí knihy jsou i popkulturní narážky. Na ty jsem se hodně těšila, protože v knize Navždycky jsem si je opravdu užila. Nakonec jsem ale byla lehce rozčarovaná. Na to, že měla být Ava fanouškem Star Wars v knize moc narážek na tyto filmy nebyly (což je pro mě asi i dobře, protože bych jim nerozuměla). Spíše tu byl věnován prostor seriálu Disenchantment a pak dalším všemožným knihám, filmům a seriálům.

Právě proto, že tu bylo probíráno tolik různých narážek mi to přišlo oproti Navždycky trochu přehlcené. Tam byly narážky převážně z jednoho fandomu a občas nějaká ta navíc, což mi přišlo o dost přirozenější. Ale i když narážek bylo trochu moc, tak jsem si je užila a ráda jsem se skrz tento příběh vrátila i k jiným, které jsem si kdysi oblíbila.

Nesmím ale zapomenout na to, že i když byly v knize využívány hlavně narážky, tak tam bylo i několik původních hlášek, které se mi opravdu moc líbily. A celkově jsem se hodně momentům v knize, hlavně chatům, od srdce zasmála.

Nejvíc mě na této knize zklamaly postavy. Na Avu jsem se hodně těšila, jelikož v Navždycky jsem si ji oblíbila, ale tady mi přišlo, že mám co dočinění s úplně jinou osobou. Co se týká zájmů, byly stejné jako v první knize. Ale místo chytré a sebevědomé holky jsem dostala naprostý opak.

Jinak se v příběhu postavy z předchozí knihy objevovaly minimálně, takže jsem nezaregistrovala žádné rozpornosti ohledně jejich chování. Většina postav byla nová a už od začátku byly popsané tak, aby bylo jasné, jestli jsou na straně dobra nebo zla.

Kniha Miluju tě. Já vím. mi z hlediska provedení přijde slabší než kniha Navždycky. I tak má ale takový ten nádech feel-good romantiky a když člověk jenom čte a vžije se do příběhu, může to být i příjemné čtení. Osobně bych ale knihu doporučila spíše mladším čtenářkám (kolem 12 let) a především lidem, kteří se orientují v současných seriálech, filmech a knihách, protože bez jejich znalosti by mohlo hrozit, že spoustu věcí v knize nepochopí a další si vyspoilerují.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Albatrosmedia - CooBoo.

Komentáře (0)