Jsme jenom papírový lidé

recenze

Dříve byli Quentin a Margo Rothová Spiegelmanová nejlepší přátelé. Až do jednoho osudového dne. Quentin si našel kamarády převážně ze školního sboru a Margo Rothová Spiegelmanová se stala školní hvězdou, o které každý ví. Jenomže jedné noci, kdy se Margo Rothová Spiegelmanová objevila u Quentina v okně se změnilo naprosto všechno. Nic už nebylo tak, jako před tím.

Jako na každou knihu od Greena jsem se opravdu hodně těšila. Četla jsem už jak Hvězdy nám nepřály, tak i Hledání Aljašky. A musím uznat, že žádná z těch knih mě od něj nezklamala. Jeho originální nejen styl psaní, ale i myšlení je naprosto ozbrojující. Už po třetí, mě donutila jeho kniha se nad sebou zamyslet a přemýšlet o životě.

Musím uznat, že děj mi přišel naprosto geniální. Nikdy jsem nic podobného nečetla a dlouhou dobu jsem si myslela, že konec bude úplně jiný, takže to bylo takové milé překvapení. Nemohla jsem se od knihy odtrhnout.

Margo Rothová Spiegelmanová mi přišla tak hrozně geniální jako sám autor. Líbilo se mi, že jsem se s ní občas dokázala ztotožnit a to mi vždycky pomůže ještě víc prožívat děj knihy. Nebudu Vám tady psát, že jako u všech jeho knih, často jsem měla chuť brečet.

Je pravda, že mám ráda knihy, které ve Vás něco zanechají a Green to umí zvýraznit ve všech jeho knih. Ten nápad s přetrhanými provázky a papírovými městy je úplně geniální. Prostě, knihu jsem si opět zamilovala a všem doporučuji.

Komentáře (0)