Jill Hathaway - Děsivé splynutí #1 - Vidím to, co vrah

recenze

A pak se ozve křik.
- Děsivé splynutí, str. 63



*PŘEVTĚLOVÁNÍ A VRAŽDA*
Nápad, který měla Jill s hlavní postavou Sylvií - neboli Vee - byl úžasný. Převtělovat se do jiných lidí, vidět jejich očima to, co se děje a to všechno pomocí předmětu, ve kterém zanechali nějaký emocionální otisk. Nápad mě nadchl a já se těšila na jeho zpracování. To mě bohužel trochu zklamalo. Myslela jsem si, že bude trošku víc propracovaný.
A pak je tu samotná vražda. Řekněme, že plusovým bodem pro Jill bylo, že jsem až do konce stále přemýšlela, kdo může být vrahem. Ale samotná vražda... Řekněme, že jsem doufala v něco víc.

*VEE*
Vee na mě už od začátku působila jako taková nemastná a neslaná osoba. Sice ji poznamenala smrt matky a díky tomu musela svoji mladší sestru Mattie vychovávat sama, protože to jejich táta, který je stále v nemocnici, nezvládal, ale čekala jsem od ní trošku víc rebelie. Tak jsem ji alespoň odhadovala podle těch růžových vlasů. Čekala jsem, že bude praštěná, divoká a utržená ze řetězu, ale bohužel. Tím ale neříkám, že byla špatná, to ne. Měla svoje tajemství, svoje vnitřní boje a já si ji ke konci celkem oblíbila.

*ROLLINS VS. ZANE*
Nevím, jak přesně vyjádřit pocity z Rollinse... Je to Veein nejlepší kamarád. Pro ni opravdu jen kamarád, ale na něm jde vidět, že ji má rád mnohem víc. I přesto jsem ale nebyla jeho největší fanynka.
Mnohem víc si mě získal právě Zane, nový kluk na jejich střední škole. I když mi přišlo, že k němu Vee projevuje city až moc brzy... Ale jako pravděpodobná dvojice se mi líbili mnohem víc.

*POCITY, DOJMY A DOPORUČENÍ*
Jak jsem psala v úvodu, ještě nikdy se mi zatím nestalo, že bych začínala psát recenzi a nevěděla vůbec, co mám napsat. Většinou se mi plány rodí v hlavě už při čtení knihy a dělám si poznámky, co chci vypíchnout a o čem vám chci říct, ale tady... Nic. Vyděsilo mě to natolik, že jsem recenzi začala tvořit, když mi zbývalo posledních (nejakčnějších) sedmdesát stran do konce. Ty jsem si následně celkem užila a Jill mě i v závěru šokovala (skoro mi ukáplo i pár slz :D).
Co se týče mých pocitů a dojmů z knihy, jsou takové... Nijaké. Celkově se mi příběh četl dobře, i když mi trvalo, než jsem se začetla, protože uvedení do děje je celkem zdlouhavé. Nakonec mi kniha utekla před očima tak rychle, že jsem byla včera večer překvapená její poslední stránkou, která mi zbývala.
Tím, že byla Vee taková nemastná neslaná jsem se do ní nemohla naplno vžít, ale asi jsou to jen mé pocity. Jiní čtenáři by třeba řekli, že byla kniha úžasná a Vee skvělá.
Ale i přes tyto pocity bych knihu doporučila všem, které baví záhadné vraždy, kdy až do konce nevíte, kdo je vrah a jen se o tom dohadujete. V tom mě Jill příjemně překvapila. Pro mladší čtenáře (Fragment uvádí od patnácti let, já bych zase věkovou kategorii snížila) bude kniha napínavá, je v ní špetka romantiky, nějaký ten vztah a hlavně dvě mrtvé roztleskávačky! Možná si ji užijí i někteří starší čtenáři, jako já. Nemůžu říct, že se mi kniha nelíbila, svým způsobem se mi líbila a byla dobrým oddechovým čtením na jeden den.

Stefanie G.

Originální recenze na: http://stefanie-g-books.blogspot.cz/

Komentáře (0)