Jedna cenzurovaná recenze

recenze

Na tuto knihu jsem napsal recenzi krátce po jejím uvedení, ale byla odstraněna z webu AM. Hodil jsem ji tedy v tom roce 2018 na svůj FB profil, dodatečně vkládám sem - takže psáno před 2 lety:

Tak nám vyšel "nový Saturnin". Ano, pokračování legendární knihy Zdeňka Jirotky, které ovšem napsal dříve poměrně známý politik Miloslav Macek. Velká sláva, velká reklama.
No a tak jsem také projevil zájem a Ježíšek knížku přinesl. Emoce, které ve mně kniha vyvolala (jsa reklamou naladěn na pokračování Jirotky), mne vedly až k tomu, že jsem se dokopal a napsal jednohvězdičkovou uživatelskou recenzi. A hle - dlouho na stránkách Albatros Media (Nakladatelství Albatros) nevydržela. Ať žije cenzura, zveřejňovat budeme jen to, co knihu chválí. Takže jejich tvrzení "V současné době nejsou vytvořena žádná uživatelská hodnocení." je lživé. Minimálně jedno hodnocení existuje. A protože jsem něco takového čekal a udělal si kopii, vkládám svou recenzi sem, kde ji snad nikdo nesmaže:

Mě kniha vyloženě zklamala a musím říci, že k tomu mám hned několik důvodů.
Je potěšující, že Macek používá stejných jazykových obratů a podobného dobového slovníku jako Jirotka.
Ovšem i přesto je pokračování Saturnina knihou, kterou by Jirotka nikdy nenapsal. Jirotka by totiž neměl potřebu neustále vykrádat sám sebe (a všechny okolo). V každé kapitole se zmiňuje něco z předchozí knihy, často nejen věcně jako vzpomínka či dokonce motivace k nějakému (ne)konání, ale někdy dokonce celými větami okopírovanými z originálu. Pro někoho, kdo první knihu přečetl několikrát, je to dost frustrující.
Macek ale nevykrádá jen Jirotku - třeba "převzetí" Jahelkovy písně "Balada o úrazu snoubence Pepy" a její vložení do úst doktora Vlacha coby jeho příhody z lékařské praxe je pro mne donebevolající krádeží (leda by k tomu měl Macek souhlas pana Jahelky, o čemž tak trochu pochybuji). I některé další (doufám jen, že ne úplně všechny) příhody nebo vtipy v knize použité jsou tak trochu jako Troškovy rádoby komedie Kameňák, totiž po webu, FB či po hospodách posbírané vousaté vtipy vkládané do úst hlavním hrdinům. Originálního humoru tam člověk moc nenajde.
Macek se také rád opakuje - na jeho "chtěl jsem se Saturnina zeptat, kde získal tak hluboké znalosti o problematice XY" je čtenář alergický už v polovině knihy, neb se tato původně Jirotkova fráze opakuje snad v každé kapitole.
Macek také nadužívá dobových jmen - časté přirovnávání osob k dnes málo známým jménům či rovnou přejmenování hlavních hrdinů po historických postavách leckterý čtenář ani nepochopí. Mě třeba Saturninovo přejmenování dědečka na "sira Francise Peltona" spíše nebavilo než naopak, ač s technickým vzděláním mi není zcela cizí informace, že pánové Francis a Pelton jsou každý z nich autorem po něm pojmenované vodních turbíny, což ale nemusí bez Google či Wikipedie pochytit každý.
Takže krátké shrnutí - původní kniha byla originální a humorná, tahle je trapně nastavovanou kaší a velmi málo čtivá.
Snad bych mohl hodnotit lépe, kdybych nebyl nadšeným příznivcem knihy původní. Ta ovšem nastavila laťku velmi vysoko a Mackovi se bohužel nepovedlo navázat na takovou kvalitu ani v nejmenším.

Komentáře (0)