"Jak si myslíš, že pověsti vznikají, když ne na základě pravdy?"

recenze

Prázdné sliby (2021) / insta.kniha
"Jak si myslíš, že pověsti vznikají, když ne na základě pravdy?"
Jedno velké a asi i hlavní plus bylo, že se kniha četla prakticky sama, stránky mi proklouzávaly mezi prsty.
Už samotná (nádherná) obálka ledacos napoví, ale ne jen ta, už po přečtení několika stran mi bylo jasné, oč tu vlastně běží.

Něco "nového" tu nečekejte: Acotar (Dvory), Krutý princ a Selekce, toto jsou knižní série, kterými se autorka nechala očividně inspirovat, ale i přesto, jsem si čtení užila.
Vílí svět mám ráda, jen doufám, že v dalším díle bude více rozebrán, snad malou "nápomocí" byla mapa, kterou kniha má. Díky ní, můžeme alespoň maličko nahlédnout k břehům Země divokých víl, Světlého dvoru a na jiná místa.
Čeho se v této knize ale dočkáme, jsou zvraty, plno intrik, nikdy nevíte komu vlastně věřit. Z počátku děj ubíhá rychle, jeden den střídá druhý a z jednoho místa skáčete na druhý, ale v průběhu příběhu se to uklidní a vše je jak má.

Neobjede se to ani bez milostného trojúhelníku, který není "plně" využit. Proto doufám, že i toho se v dalším díle dostane více. Musím se přiznat, že tyto "trojúhelníky" nevyhledávám, ba naopak se jim snažím vyhýbat. Mám totiž to štěstí, se "zakoukat" do toho druhého, který pak nedostane tolik prostoru a to prostě nejde. ;)
Co se postav v knize týče s některými mám vetší a menší problém, ale ať si každý vytvoří svůj vlastní názor. Jak na knihu, tak na postavy sám.

Tuto knihu bych doporučila všem čtenářům, kteří chtějí uniknout od reality a na chvíli se ztratit ve světě plném nadpřirozena.
Na další díly jsem opravdu moc zvědavá a určitě si je přečtu, protože takové konce, jako má tato kniha já děsně nerada. Snad na ně nebudeme muset dlouho čekat..

Komentáře (0)

kniha Prázdné sliby recenze