Jak na mě kniha ve 2/3 čtení zapůsobila
recenze
Mengeleho děvče (2017)
/ Tom072
Recenze na knihy zde nepíši, nějak si to nechávám pro sebe jako takové soukromé poznámky. Ale zde u Mengeleho děvčete mám nějakou potřebu ten dojem co na mě knížka zanechává (jsem asi ve 2/3 knihy) ventilovat.
Knížka začíná opravdu krásně, představuje život Violy (autorky a hl. postavy) která popisuje své dospívání, první lásku, vztah s rodiči apod. Vše moc hezky napsané, že z řádků opravdu člověk cítí to krásné co tam autorka v podání svých vzpomínek chce sdílet.
Pak ale přichází válka a Viola se na jejím sklonku ocitá v KT Osvětim - Březinka. Zde se setkáváme s příběhy které slýchá od svých spoluvězeňkyň a se zážitky prožité autorkou samou.
Nevím jestli to bylo tím, že jsem knížku přečetl za 3 dny (píšu, že jsem zatím ve 2/3 ale nepochybuji o tom, že zítra knihu dočtu) ale přechod z hezkého a příjemného autorčina mládí za ostnaté dráty továrny na smrt (kam jsem se momentálně dočetl) mi přišel až nepříjemně rychlý. A to není myšleno kriticky. Ba naopak se skláním před tím jak mě autorka dokázala velmi čtivou formou pustit do svého světa. Ale ten vnitřní pocit který teď ve mě je, kdy jsem před pár hodinami četl o dívce v nejkrásnější věku jak prožívá svou první lásku a nyní o pár stránek dál a s odstupem několika málo let v autorčině životě zde čtu velmi silné příběhy a zážitky které se nezastavitelně valí odstavec za odstavcem, stránka za stránkou, kapitola za kapitolou a nedají čtenáři oddychnout, jelikož je to jedna vzpomínka odpornější než druhá a vše psané bez studu a příkras, tak jak to autorka vnímala, vám prostě hne vaším vnitřním já. Musel jsem i místy přestat číst abych vstřebal co jsem právě přečetl a přemýšlet jak je možné, že nečtu zvrácené smyšlenosti z pera autora žánru sci-fi ale něco co někdo někde opravdu prožil...
Nemám pochyb, že kniha ať už bude dopsána v jakémkoliv stylu si už nyní zaslouží ne menší než nejvyšší hodnocení a už teď vím, že se zařadí do popředí těch spousty knihy, které jsem měl možnost o tomto období a této problematice přečetl.
Upřímně pak doporučuji všem budoucím čtenářům této knihy, aby jí četly za hezkého slunečného počasí a v příjemné náladě, aby stejně jako já mohly "utéct" od zvěrstev které se v ní dočte a co jeden člověk byl schopný provádět druhému, do našeho současného světa na který často nadáváme ale za který bychom měli být velmi vděční.