Jak jsem sledovala měsíc jdoucí nahoru

recenze

Jak jsem sledovala měsíc jdoucí nahoru a že to bylo moc milé pokoukáníčko. Vlastně bych měla říct spíše počteníčko, protože jsem nestála u okna a nedívala se na noční oblohu ozářenou měsícem a hvězdami. V tomhle případě jde totiž o útlou knížku, kterou napsal Vít Stuchlý. Opět jsem po ní po nějaké době sáhla a rozhodla se s vámi o ni podělit.
Jak jsem prve řekla, kniha je opravdu útlá. Má všeho všudy 156 stran, což dokáže průměrný čtenář přečíst bez problému. Měsíc jdoucí nahoru má knížka i na své obálce. Autor vám asi nebude příliš známý. Napsal pouze dvě knihy, právě tuto a předchozí knihu Zvonky, se kterou debutoval v roce 1978. Věnoval se také filmové režii. V roce 1980 zemřel na následky autonehody. Zajímalo by mě, kam by se jeho literární tvorby vyvinula.
Hlavní postavou příběhu je budoucí student filmové režie Ctibor. Ten se svým vlastním přičiněním ocitne mezi dvěma ženami, maželkou Ilonou a milenkou Milenou. Nedokáže se rozhodnout, se kterou by chtěl být a tak se mezi nimi začne plácat jako nudle v bandě. Potřeboval by, aby jeho žena i milenka byla jedna a tatáž osoba. Manželka mu davá potřebnou stabilitu a milenka představuje únik za svobodou. To se dá ale jen velmi těžko skloubit dohromady, aby vše fungovalo, tak jak má. Ale člověk míní a osud mění. Na konec se ale rozhodne, co se sebou samým.
Ctibor je živoucí postava z masa a kostí. Není vyumělkovaná. Dá se s ním velmi snadno ztotožnit. Jeho jednání a činy se dají pochopit, i když je sama neschvaluji.

Komentáře (0)