Jak je to s těmi žihadly?

recenze

To mě tedy opravdu zajímá. Jak to s těmi mravenčími žihadly vlastně bylo. Z představy, že by měl tento malý tvor ještě žihadlo, mě jímá hrůza. Vždyť je to velmi nebezpečná zbraň a já mám na bodavý hmyz alergickou reakci, která není zrovna dvakrát příjemná. Příroda to na štěstí zařídila jinak. Tak se mravence nemusím obávat. Chtěla jsem také samozřejmě vědět, co je to Bubo Bubo, protože to při vyslovování zní jako nějaké čarodějnické zaříkávadlo. Na kouzlení ale nedojde, i když, kdo ví. Příroda je přece mocná čarodějka, která to s námi pěkně koulí a lidi s ní.
Průvodci knihou jsou dvojčata Vilda s Fínou, které moudrý dědeček geolog bere i s celou rodinou do přírody, kde si užijí spoustu legrace, zažijí mnoho zajímavého a dobrodružného. Zážitky jsou prostě nejdůležitější. Ty vám totiž nikdo nevezme, můžete na ně vzpomínat celý život a to se počítá, protože takové chvíle jsou k nezaplacení.
Kniha má 174 stránek, což není málo, ale není to ani hodně, obsahuje plno fotografií a ilustrací. O většinu fotografií se postaral sám autor knihy Zdeněk Táborský, pokud není uvedeno jinak. Roztomilé ilustrace má na svědomí Pavlína Táborská.
Kniha se neztratí ani při vyučování nebo jako dobrý typ na rodinné výlety. Dá se tu načerpat plno zajímavostí z přírodovědy nebo zeměpisu, které se do výuky dají zařadit a výuku tak zábavnou formou ozvláštnit. Všechno je tu podáváno nenucenou a nenásilnou formou. To považuji také za velký klad.
V závěru knihy je i malý medailonek obou autorů s jejich fotografiemi.
Takového dědečka geologa bych přála všem vnoučatům a nejen jim. Přesto, že je kniha primárně určena dětem i já jsem si v ní hodně našla a poučila se.

Komentáře (0)