Illuminae

recenze

Společnost BioTech jednoho dne zaútočí na planetu Kerenza, která vlastně není takřka ničím jiným než bezvýznamným kusem kamene, na kterém se ilegálně těží hermium. Při útoku zemřou tisíce lidí, přeživší jsou pak zachráněni na lodích flotily Alexander, na nichž se snaží dostat do bezpečí. Mezi zachráněnými jsou i dva mladí lidé Kady a Ezra, z jejichž pohledu celý děj sledujeme. Nový problém nastává ve chvíli, když na lodích vypukne nákaza měnící lidi ve vraždící monstra a zároveň se zblázní lodní počítač, který celou flotilu řídí. Mají lidé z Kerenzy nějakou šanci na záchranu?

Kde vlastně při hodnocení této knihy začít? Protože těch věcí, které v knize lze komentovat (a v mém případě také chválit), je vskutku mnoho. Začněme tedy tím nejnápadnějším, a tím je grafika tohoto románu, neboť ta musí zaujmout snad úplně každého. Děj knihy je čtenářům předkládán pomocí e-mailů, chatových rozhovorů, deníkových zápisků, velitelských zpráv, přepisů videozáznamů či jiných dokumentů a tomu všemu je celé grafické zpracování uzpůsobeno. A to naprosto perfektně. Grafické zpracování knihy je na velmi vysoké úrovni a z knihy to do jisté míry dělá vedle díla literárního také dílo umělecké. A určitě nejsem jediná, komu grafika knihy vzala dech.

Výše zmíněný postup vyprávění, který Illuminae nabízí, jsme do jisté míry mohli vidět už dříve (deníkové knihy, nebo třeba ve Stokerově Draculovi máme vedle deníků telegramy či novinové články), ale v Illuminae je tento postup posunut o několik levelů dál a grafická složka to jen umocňuje. Z čtenáře to vlastně tak dělá skoro nějakého vyšetřovatele či historika, který se snaží prokousat se dokumentací a dobrat se detailů a vůbec sledu nějakých událostí. Je sice pravda, že tento způsob podání příběhu je vlastně osekaný o nějaké bližší popisy, ale na druhou stranu to nabízí prostor pro čtenářovu fantazii. Nemluvě o tom, že rekonstrukce příběhů či událostí z nějaké vědecké dokumentace či z dialogů (v chatu, e-mailech), čímž vlastně Illuminae ve skutečnosti je, nikdy čtenářům bližší popisy nabídnout ani nemůže. To mi ale vlastně na Illuminae připadá skvělé – člověk je do děje vtažen zase trochu jiným způsobem, než je u „běžné“ beletrie zvyklý. Řekla bych, že kniha tak vlastně do velké míry počítá s čtenářovou spoluprací, co se představivosti týká. Zároveň se podle mého také skvěle potvrzuje, že i na rozhovorech a krátkých, úderných, strohých textech se dá děj posouvat dál tak, aby byl přesto pro čtenáře stále zajímavý a čtivý.

Někomu by možná mohlo vadit, že kniha obsahuje i zprávy a nákresy technického rázu, ale zase je podle mne důležité si uvědomit, že se jedná o sci-fi literaturu (přestože YA), která se odehrává ve vesmírných lodích, takže ta technická stránka tam prostě k tomu patří. Kdyby tam tato složka vůbec nebyla obsažena, bylo by to podle mého naopak dost divné a „něco“ by tomu prostě chybělo. O to víc, když vezmeme v potaz, jakým způsobem je příběh vyprávěn.

Je sice pravda, že tematiku nebezpečného viru či poblázněného počítače jsme již také mohli spatřit v jiných dílech (např. 2001: Vesmírná odysea od A. C. Clarka pracuje skvěle s lodním počítačem, který si dělá, co chce), zamilovaní mladí lidé okupují literaturu již desítky let, ale v Illuminae se tyto tři motivy podařilo nakombinovat naprosto skvěle, takže vám vlastně vůbec nevadí, když si na ten způsob přečtete něco dalšího.

Když nad tím tak přemýšlím, vlastně asi nemám, co bych knize vytkla. Snad jen to, že budeme muset čekat bůh ví jak dlouho, než u nás vyjde druhý díl série, na který se hrozně moc těším. Této knize samozřejmě dávám 100 % a doporučuji všemi deseti.

Komentáře (0)