Hvězdy nám přály číst Hvězdy nám nepřály
recenze
Hvězdy nám nepřály (2013)
/ Eneo
Tak už i naši domácnost navštívil knižní hit roku – Hvězdy nám nepřály. Komercializované jedničky všelijakých světových žebříčků mě obvykle moc nelákají, ale když už se na mě knížka tak hezky koukala z povrchu bráchova stolu, zvědavost mě předčila. Začala jsem pomaličku, polehoučku zdolávat stránku po stránce. Není to nic těžkého, oproti ostatním kouskům, co čtu, má poměrně velký font. Po čtyřiceti stranách jsem se zastavila s úmyslem odložit knihu na později a jít dělat něco jiného. Ale to se nestalo, začal ve mně hlodat tichý, ale intenzivní hlásek - co bude v další kapitole. A tak jsem si k milé knížce lehla znovu a následující řádky přímo hltala.
Příběh je naprosto a neuvěřitelně jímavý.
Jestli si chcete přečíst klasické klišé opletené drama o šestnáctileté kapitánce roztleskávaček, jejíž jedinou starostí je vejít se do šatů s volánky, šáhněte po něčem jiném. Hlavní hrdinkou tohoto příběhu je dívka s tvářemi naducanými od steroidů, která se snaží omezit společenské styky, aby ušetřila co největší okruh lidí od lítosti a smutku. Má totiž rakovinu. Naštěstí jsme ušetřeni omílání „zlatíčko, to zvládneš!“, které by z této knížky udělaly přesný opak toho, čím je. Je hloubavá, inspirující a místy ohromně zábavná, pokud vám tedy nevadí kapka šibeničního humoru.
Jestli se autor snaží zaujmout čtenáře dojemnými scénami, altruistickými myšlenkami a faktem, že s rakovinou v bezprostředním okolí se dnes potýká prakticky každý z nás, zatraceně dobře se mu to daří. Dámy a pánové, račte si zalézt do deky, vytáhněte si kapesníčky. A těch si vezměte raději víc, protože tyhle stránky za to rozhodně stojí.
A jak knížku beru? Všemi deseti, tedy na DK všemi pěti.
