Hrozná kniha.

recenze

Voda, která hoří (2018) / pankaplan
Hrozná kniha.
Kniha Jitky Vodňanské v posledních dnech rezonuje bulvárními médii, protože přináší tolik ceněné pikošky ze života Václava Havla. Sebral jsem odvahu a řekl jsem si, že si kniha zaslouží šanci a tak jsem se do ní pustil. A jaká je? Hrozná.


Jediné, co na knize oceňuji je, že Jitka Vodňanská s knihou pár let počkala a nevyronila ji pár týdnů po Havlově smrti, jako to udělal nejmenovaný bývalý mluvčí a samozvaný král etikety.

Uznávám, že můj soud bude (hlavně v závěru) hodně krutý, ale takového mě přece máte rádi a navíc, vždy jsem byl upřímný a této své zásady se nemíním vzdát.

Jak začít.

Ta kniha mohla být skvělá. Jitka Vodňanská prožívá obrovský příběh, jak profesní tak osobní. Má za sebou dlouhou odbornou kariéru a její vztah s Václavem Havlem je také dobře známý. Vývoj a průběh toho vztahu ilustruje jeden z důležitých rysů Havlovy osobnosti, který bychom neměli opomíjet.

Ta kniha mohla být skvělá také proto, že vyšla ve váženém nakladatelství Torst, o jehož knihách málokdy můžeme říct něco nepěkného. Pod knihou je jako redaktor navíc podepsaný Jan Šulc, jehož redakční erudici není možné zpochybňovat (není jediný redaktor, další jméno uvedené v tiráži je Milena Vojtková).

A poslední důvod, proč ta kniha mohla být skvělá je velkorysá úprava. Ta kniha opravdu vypadá krásně, na první pohled. Je radost knihou listovat a mohla se stát cenným artefaktem našich knihoven.

Ta kniha ale skvělá není a zkusím tu obhájit, proč si to myslím.

Ten důvod je jasný: mizerná úroveň textu. Paní Vodňanská prostě neumí psát. Skáče od jedné myšlenky ke druhé, často to vypadá, že na papír přenesla jen fragment toho, co chtěla říct. Je to neuspořádané, neučesané a dost iritující. Dále se musíte připravit na absolutní esoteričnost textu. Ve všem cítíte jakési duchovní rozpoložení, naladění. Já vím, že Jitka Vodňanská taková je, ale redaktor měl uhlídat míru tohoto aspektu, což se nepovedlo. Nechci zabíhat do podrobností, ale až se začnou v tisku objevovat ukázky textu (v létě mají vycházet v Lidových novinách, které se tak neoficiálně pasovaly do hlavního mediálního propagátora knihy; nedávno s paní Vodňanskou vyšel obsáhlý rozhovor, který z knihy vychází a na knihu odkazuje), můžete to posoudit sami.

Velká část (troufám si odhadnout, že větší polovina) textu je pak věnovaná Václavu Havlovi, jejich vzájemnému vztahu a peripetiím s tím souvisejícím. Neumím se zbavit pocitu, že si zde Jitka Vodňanská léčí nějaké své bebí. O to víc, když popisuje, jak Havel ukončil jejich vztah a za viníka označuje Dagmar Veškrnovou, toho času Havlovou.

A ty Havlovy dopisy? Jistě, nalezneme v nich něco, co jsme možná o Havlovi dosud nevěděli. Může nás oprávněně šokovat, že svou milenku nedoprovodil na potrat, protože „mu na Hrádeček přivezli trámy“. Hodnotit tyto dopisy si po krátké úvaze netroufám. Takže, zajděte do nejbližšího knihkupectví, pár si jich přečtěte a sami si rozhodněte, jak na vás působí.

Můj soud nad knihou je ale neoddiskutovatelný: „Když milenky pláčou, to pleť si jen čistí,“ zpíval kdysi náš národní klenot. Jitka Vodňanská si zaslouží, aby si jí veřejnost pamatovala díky své záslužné práci v protialkoholní léčebně. Nezaslouží si obraz, který o sobě sama a dobrovolně vytvořila v této knize. Obraz esoterické mešuge, která na veřejnosti pere špinavé prádlo. Obávám se, že po této knize tento druhý obraz ten první zakryje.

Komentáře (7)

kniha Voda, která hoří recenze

Chesterton
26.03.2021

Za mě je nejsmutnější, že "kniha" vyšla v Torstu.

Alex_Jura
03.12.2018

@knihovniceVS ... si nevyberete (tolik k Vaší poslední větě)... hormony & láska se neptaj´. Někdy jsme s někým, s kým být nemáme, chceme/nechceme (protože to strašlivě ubližuje naší duši, ale tělo si poručit ne a nedá), s někým, koho nám celý svět upírá... ale my se musíme spálit sami. V tomhle je pro mě JV velmi, velmi lidská. Lidskost ovšem končí tam, kde započíná literární výprodej. Mohla mu naházet drahocennosti do Botiče (ideálně za povodní). Poslat mu jeho vlastní špinavý trencle kurýrem, patřičně zabalený, samozřejmě. Řvát na plno. Nebo stejně absolutně mlčet. Cokoliv, kromě týhle post mortální knihy, co si hraje na paměti...

siena
06.08.2018

Aha, jsem si nerozklikla, chyba...tak beru zpět. Už jsem si vážně myslela, že cosi takové, jako podobně přesný přenos myšlenek, může existovat. Takže racionální vysvětlení, to jsem ráda...Vzhledem k tomu, o jaké příspěvky se pan uživatel s námi tady podělil, a i jinde na internetu, viděla bych to již na jistou obsesi...

Ale abych jen neplevelila...pankaplan, s Vaším hodnocením souhlasím. Možná tím paní Vodňanské křivdím, ale nejsem příznivkyní podobného "otevírání se světu". Jsou věci, osobní věci, které by měly v denících zůstat, proto to nakonec deníky jsou. Čekala bych od Torstu také lepší redakční práci s textem, s autorkou. Jak píšete, je to velká škoda, protože by to mohl být určitě cenný vhled do tehdejšího života, do práce v protialkoholní léčebně. Takhle většina čtenářů skončí u "skandálních odhalení". Která mimochodem zase tak skandální nejsou. Zmíněné životní peripetie pana Václava Havla jsou již známé.

Koka
05.08.2018

siena, vždyť tady je to také do muže: Ten Milča36 má v profilu, že je Miloslav ...., narozen 1936. A asi to bude nějaký milovník Ruzyňské vazební věznice, když tak moc horuje za slovo Ruzyň v názvu mezinárodního letiště :=))

siena
05.08.2018

Milča36, zajímavé...teď jsem četla, i stylisticky, skoro identický komentář na iLiteratura...asi efektivní přenos myšlenek, neb tam byl od "muže"...

Milča36
22.07.2018

Plně souhlasím s kritickými stanovisky. Doufám, že konečně mnohým se konečně otevřou oči a gloriola pohasne. Doufám , že pražské letiště se opět bude nazývat PRAHA RUZYŇ.

knihovniceVS
24.06.2018

Přečetla jsem knihu během víkendu a bohužel musím souhlasit s každým slovem této recenze. Věřím, že paní Vodňanská ve svém zaměstnání pomohla spoustě lidí, ale touto knihou si respekt nezíská. Té esoteriky, zápisků snů, astrologických rozborů jednotlivých osob a budhismu bylo příliš. Vztah k Havlovi hodnotit nechci, nesvítila jsem jim, ale zároveň fakt nechápu, že chtěla být s někým takovým.