Hrdinové nebo padouši?

recenze

Protivníci (2019) / Kikina182
Hrdinové nebo padouši?
Boj mezi Renegáty a Anarchisty pokračuje. A obě strany jsou více než připravené na to, ho vyhrát. Zatímco Adrian je rozpolcený v rozhodnutí, co bude s jeho druhou identitou, na Novu čeká nebezpečný úkol, možná ještě více než bylo její přijetí k Renegátům. Tentokrát však riskuje vše. A stačí malý detail, jediné krátké odhalení, aby se všechna její snaha i vytrvalost o návrat Anarchistů, rozletěly na prach.

Marrissu Meyer jsem si oblíbila díky její sérii Měsíční kroniky a nemohla jsem tedy v žádném případě vynechat Renegáti. A netřeba říkat, že tahle kniha je naprosto úžasná. Takže pokračování bylo zkrátka nutností, zvlášť po tom zvratu, který se odehrál na konci knihy. Po něm jsem zkrátka nutně potřebovala vědět, co bude dál.

Příběh je napsán v er-formě, ale i tak by se dalo říct, že je příběh vyprávěný z pohledu obou hlavních postav, což je podle mě vždycky plusem. Obzvlášť v tomto případě, protože se vlastně jedná o naprosto protikladné osoby v mnoha smyslech.

Styl psaní u série Renegáti je trochu jiný než v případě Měsíčních kronik, ale rozhodně ne ve špatném slova smyslu. Naopak se k této sérii perfektně hodí a myslím, že na rozdíl od Měsíčních kronik tento sedne snad každému. Je takový jednoduší, zároveň ale v něm ale nechybí nic na so jsou čtenáři Marissy Meyer zvyklí.

Dalo by se říct, že Protivníci pokračují tam, kde Renegáti skončily. Celý koncept příběhu je tedy už docela dost známý, ale i tak je v knize docela dost nových a originálních prvků, které by nikdo nepředvídatelné. Stejně jako u každé autorčiny knihy nechybí pořádná hromada zvratů.

I tak bych ale řekla, že jsou Protivníci o trochu horší než Renegáti. Dějově mi přijde, že je to tak trochu i přes veškeré zvraty takové neslané nemastné. Není to vůbec špatné, ale řekla bych, že v tomto případě slouží Protivníci především jako výplňová kniha mezi prvním a třetím dílem. I když je mnohem lepší než obvyklé výplňové knihy.

Většina postav z knihy je známa už z prvního dílů Renegáti, ale to neznamená, že nejsou popsané. Naopak. Všechny postavy se v průběhu příběhu dost mění a autorka to zaznamenává. V knize je jasně poznat, kým postavy byly a kým jsou teď. Takže i když většina věcí o postavách je už známa, tak autorka jde ještě mnohem víc do hloubky, sděluje čtenářům další věci o nich a to, že nezůstávají ustrnuti v tom, jak je vykreslila v renegátech se mi opravdu moc líbí.

Protivníci jsou podle mě opravdu solidním pokračováním Renegátů. Sice to není taková pecka jako první díl, ale rozhodně si pozornost zaslouží. A věřím, že pokud se vám líbily Renegáti, tak ani z druhého dílu nebudete vysloveně zklamaní. Ale co se mě týká, tak už se nemůžu dočkat třetího dílu. Věřím, že ten trumfne nejen druhý, ale i první díl.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Albatrosmedia - Egmont.

Komentáře (0)

kniha Protivníci recenze