Harry Potter a relikvie smrti

recenze

Harry Potter a relikvie smrti (2018) 5 z 5

OBSAHUJE SPOILERY
Aaachhh. Tak to bude hodně těžké. Tenhle díl ve mně zanechal strašně moc emocí a pocitů a nevím, jestli to vůbec zvládnu všechno zpracovat, skloubit a sepsat dohromady, ale budu se snažit.
Tuhle knihu jsem četla strašně dlouho, protože jsem se víc věnovala tanci a jiným věcem, ale i tak jsem se to prostě bála dočíst, protože to je prostě konec celé téhle fantastické série. Tím, že jsem to četla takhle po částech a dlouho jsem třeba nečetla a potom jsem se naopak začetla hodně, tak jsem to moc neměla v hlavě uspořádané jako takový úplný "celek".. Ale samozřejmě si pamatuju, co jak šlo za sebou atd., ale ne tak, jako u předchozích dílů, kdy jsem to četla každý den. Na druhou stranu je tohle poslední díl a já jsem si byla moc dobře vědoma toho, že už to prostě všechno skončí a že už další díl není (pokud nepočítám Prokleté dítě, což je ,,jen" scénář a není zas moc dobře hodnocený), takže jsem to četla tak pomalu, protože jsem to prostě nechtěla, ale zároveň i chtěla dočíst. Hned ze začátku tam začala akce. Úplně na začátku si vlastně Harry přečte něco nového o Brumbálovi v novinách a je to pro všechny šok a Harry ani čtenáři neví, čemu mají věřit.. V tomto díle chyběla ta atmosféra hradu, Bradavic a toho celkového klidu, který panoval například o Vánocích atd.. Protože v tom momentě, kdy šel Harry do Bradavic hledat ten viteál a jak ho všichni začali vítat, tak mi to úplně připomnělo předchozí díly a staré časy z Harryho Pottera a bylo to úplně takové uklidnění. V tomhle mám úplně jasno, že mi tam tohle chybělo, protože ta jiná atmosféra tam šla jasně poznat, ale zase tam byla přidaná naopak jiná atmosféra, která v předchozích dílech nebyla. Potom mě hned ze začátku dojala scéna, kdy se loučil s Dursleyovými a hlavně Dudley. Celkem mě překvapil, protože bych od něj tohle nečekala. Tenhle díl drží bohužel největší rekord v úmrtí postav. Hned ze začátku - Hedviky mi bylo vážně strašně líto (tohle slovo tu pravděpodobně zazní ještě hodněkrát) a nechtěla jsem tomu věřit, protože jsem tohle vůbec nečekala. Pak hned Moody. Ten patřil do takových mých středně oblíbených postav, takže jsem ho taky litovala. Fred a George byli neuvěřitelně vtipní a je úžasné, jak si George dokázal dělat srandu z toho, že přišel o ucho. Hermiona vážně zvládla dokázat to, že Krátura byl pouze špatně ovlivněný jeho předchozími pány a když mu Ron, Hermiona a Harry řekli pravdu, tak přestoupil na jejich stranu. Od té doby jsem ho začala mít ráda, ale ne tak moc jako Dobbyho, protože tomu se žádný jiný domácí skřítek nevyrovná. Tahle kniha v sobě má nejen myšlenku dobro proti zlu, ale má tam i vloženou diskriminaci (mudlové × čistokrevní) a ta je samozřejmě přikládána na stranu zla. Taky mě hodně fascinovaly části, kde jsme se vraceli do námi známé minulosti, ale ta byla někým vyprávěna, jak to přesně bylo, což se mi fakt líbilo. Například když Voldemort šel zabít Harryho rodiče, Příběh tří bratří nebo Snapeovy myšlenky, k čemuž se vyjádřím ještě později.
Nejdůležitější faktor - postavy. Harry byl pořád stejný a i když se mi jeho chování místy nelíbilo, tak ho mám ráda. Vždyť on zabil Voldemorta, po něm je pojmenovaná celá série a on je nejhlavnější postava, ale ukázalo se, že bez Ronovy a Hermioniny pomoci si nevěděl rady. Ale prostě je to Chlapec, který zůstal naživu a pořád mě z toho mrazí, když tohle slyším, protože je to vlastně založené na tomhle a byla to úplně první kapitola z 1. dílu a mám ho fakt ráda, protože mi za těch 7 dílů přirostl k srdci. Ron je pořád takový trouba, jaký vždycky byl, ale je dobromyslný, celkem vtipný a hlavně jejich vztah s Hermionou je tak úsměvný, až je krásný. Hermionu jsem teda nechápala, jak se do něj mohla zamilovat, ale všichni tři patří mezi mé nejoblíbenější postavy. Provází nás už od 1. dílu až po ten poslední, takže se prostě nedá, abych je neměla ráda. Brumbál se tam v tomto díle taky překvapivě objevil a toho mám strašně moc ráda. Jak je upřímný a všechno to nakonec Harrymu vysvětlil tak, jak to skutečně bylo. Užasná postava. Když třeba jenom nechtěně kliknete na nějakou stránku nebo jenom na fotku, kde je tématika Harryho Pottera, tak je strašně moc pravděpodobné, že narazíte na spoilery. No a přesně tohle se mi stalo několikrát. První se Snapem, protože jsem klikla na nějaký pitomý článek, kde jsem okamžitě zjistila, že Snape byl celý život zamilovaný do Lily. Potom mi to docvaklo i se scénou ,,After all this time?" ,,Always" a bylo mi to jasné, ale ne úplně všechno.. ale byla jsem úplně vyřízená z toho, že jsem si to vyspoilerovala. Ale i tak, když jsem tu scénu přímo četla, tak jsem to strašně prožívala, Snapea mi bylo hrozně líto, protože už od 1. dílu patří do mých oblíbených postav, zasáhlo mě to, měla jsem na krajíčku a valila jsem oči stejně, jako když jsem poprvé poslouchala 8d. Chtělo se mi brečet a měla jsem slzy v očích.. Prostě nejlepší a nejdojemnější scéna ze všech. Doufala jsem, že se k tomu Harry pak ještě vyjádří, což se nestalo, ale nejlepší bylo to, že po něm pojmenoval svého syna a řekl, že to byl nejspíš nejstatečnější člověk, kterého znal. Potom jsem si vyspoilerovala, že umře Dobby, Fred a Lupin.. ještě k tomu těsně před tím, kdy jsem tu scénu s Dobbym měla číst. Ale i tak mi to bylo hrozně líto, protože Dobby je úžasný, roztomilý a strašně hodný a statečný a všem jim zachránil život. Taky mnou otřáslo, že vlastně umřela Tonksová s Lupinem, kterým se před nedávnem narodil syn. Postava Griphooka mě první mile překvapila, když kvůli nim lhal, ale pak mě pěkně naštval, když si vzal ten meč. Jsem tak strašně ráda za ten konec.. Že už je nadobro konec s Voldemortem a smrtijedy a že už bude jen klid. Strašně mě znepokojil název poslední kapitoly ,,O devatenáct let později" a právem, protože to bylo tak šokující, ale zároveň strašně hezké a dojemné a úplně mě to dostalo. Nicméně, už to tady píšu asi hodinu a je celkem pozdě, takže už bych měla jít spát, každopádně vůbec nevím, jak chci usnout, když jsem právě dočetla moji nejoblíbenější sérii ze všech. Už když jenom vidím něco s Harrym Potterem, tak to ve mně vzbudí takovou vlnu sympatií.. Jak jsem to dočítala, tak jsem to vážně nechtěla dočíst a četla jsem to úplně pomalu.. jsem z toho prostě celá rozpačitá, smutná, šťastná, všechno zároveň.. Mám stažené obě části filmu, těším se na ně, a předpokládám i doufám, že tenhle už bude pořádně propracovaný, když je rozdělený na dvě části..
Nemůžu uvěřit tomu, že už to je konec a nic dalšího nebude. Někde jsem četla, že když J.K. Rowlingová dopsala tenhle poslední díl, tak ještě neměla vydaný první, což je celkem evidentní, protože to všechno do sebe dokonale zapadá už od prvního dílu. A ještě jsem někde četla, že si prý Rowlingová některé části HP nechává jenom pro sebe, protože to je součást jejího života, ale chtěla bych to vážně strašně moc vědět, např. by mě zajímalo, jak to dopadlo s Hermioninými rodiči..atd..
Tuhle sérii prostě miluju a nedám na ni dopustit. Jako celek to není nejlepší díl, ale některé scény tam jsou fakt legendární. Sama ale nevím, který považuji jako nejlepší díl ze všech. Všechny jsou něčím krásné a vyjímečné. Je to moje nejoblíbenější série ze všech, kterou jsem nečetla určitě naposledy. Lepší a emocionálnější literární dílo jsem ještě nečetla.

Harry Potter a relikvie smrti J. K. Rowling (p)

Věrní kamarádi Harry, Ron a Hermiona do posledního ročníku bradavické školy nenastoupí. Musí splnit nelehký úkol, který moudrý ředitel školy Albus Brumbál již nemůže dokončit. Společně se vydávají hledat tajemné viteály, do kterýc... více

Komentáře (0)

Přidat komentář