Geniální dedukce a kousavý humor. Koho vám tím připomíná?

recenze

V roce 1997 nastartoval Jeffery Deaver svoji hvězdnou kariéry románem „Sběratel kostí“, ve které představil postavu geniálního vyšetřovatele Lincolna „Linka“ Rhyma. Letos se na pultech objevila už jedenáctá kniha s tímto kriminalistickým géniem, a postava Sběratele kostí se znova připlete Linkovi do života. V ulicích New Yorku, nebo spíše v temnotách pod nimi, řádí jeho obdivovatel, který si v Linkových očích vysloužil jméno Sběratel kůží. Jako bestiální noční můra se vynořuje ze zapomenutých podzemních místností, aby svým obětem poskytla tetování zdarma. Jen místo tetovacího inkoustu používá mnohdy už zapomenuté jedy

Příběh, jenž se celý odehrává během jednoho sychravého listopadového týdne, je spíše ukázkou deduktivních schopností než akční podívanou, kdy za pomocí moderních kriminalistických technologií a Rhymova brilantního mozku lze zjistit či odhalit téměř vše. Ale jak se říká: „I mistr tesař se někdy sekne“, a tak i geniální zločinec má někdy šanci. A právě tato přehlédnutí či špatné dedukce vytvářejí to správné napětí, jaké má thriller mít.

Jak už jeden čtenář napsal, bylo by to nudné čtení, kdyby Rhyme věděl a odhadnul okamžitě všechno. Důkazů a stop má dost, ale jejich interpretace není vždy správná, a tak nasměřuje vyšetřování jiným směrem, kterým ohrožuje své blízké. A tak se z lovců se nakonec stává lovná zvěř. Deaver postavou Sběratele kůží vytvořil nejen důstojného soupeře, ale především děsivě propracovanou postavu bez jakýchkoliv zábran. Postavu, které je tak typická pro Deaverovy thrillery: v momentě, kdy si Rhyme i vy myslíte, že tušíte, kam příběh bude směřovat, o co pachateli jde, Sběratel kůží poodhalí náznak svých pravých, mnohem kolosálnějších záměrů. A tak v závěru si budete doslova držet spodní čelist, aby vám překvapením nepadala. A některé události, které vám z počátku připadají až moc nahodilé, dostanou tu správnou smrtící logiku.

„Sběratel kůží“ (orig. The Skin Collector, 2014) je typická Deaverova kniha, plná napětí ("Úplně hotov však ještě nebyl. Otevřel tmavě zelenou krabičku na zubní kartáček, vytáhl z ní skalpel a ještě jednou natáhl Chloeinu úžasnou kůži..."), neustálých zvratů a v neposlední řadě Rhymova kousavého humoru.
Vydalo ostravské nakl. Domino v roce 2014, překlad Jiří Kobělka.

Komentáře (0)