Freudova záchodová mísa obložená plyšem

recenze

Freudova sestra (2012) / herdekfilek (1324 views)
Freudova záchodová mísa obložená plyšem
Stejně
jako se pokoušel Schopenhauer udělat z lásky krmelec pro nízké pudy, kde
báseň naplněná ocháním a acháním nad nadoblačností vyvolené, je jen ocháním a
acháním nad vlastní chutí předat genom, snažil se i Freud o rozpitvání vnitřního
světa člověka na pevně zařaditelné položky, které lze prostým přesouváním či
pošťuchováním složit tak, aby výsledný jedinec zcela odpovídal normám tohoto
světa. Rozpitváním dosáhl toho, že ze světa vymizel pojem duše a byl neurvale
nahrazen slovem ego. Za kdejaké osudové škytnutí jedince byl schopen a ochoten
obvinit nebohé rodiče, kteří, proškytávajíc se životem, postávají nad hrobem, a
přesto se na ně kydají potomčí traumata a jejich nedokonalost. Freudovo rozpitvání
člověka dohnalo západní náboženství na hranu skalního masivu, kde je od té doby
postrkováno tyčí a povelem – skoč, tak skoč už sakra – k sebevraždě prostou
logikou vydedukovaného.

 



Freud
se pokoušel svým myšlením nacpat do světa vědomí toho, že jsme jen zvířata s pevně
danými mantinely, a pokud se tyto mantinely odvážíme překročit, jsme označeni
za psychotiky. Nebo za věřící. Nejlépe ovšem za obojí. Pojem Já se ve Freudově učení
mění na obří falus trčící skrzevá oční zřítelnice každého z nás, ochotný a
vlastně svou existencí stvořený k tomu, aby prorážel svou děsivou
ohromností a neukojitelností vše, co je v jeho dosahu. Freud ve svém učení
dehumanizoval člověka na tabulku chemických prvků, kterou je možné se naučit analyzovat
a vyvozovat závěry, z kterých se dá vycházet. Zaplať Bůh za Junga, který
Freudově vcelku marným snahám natrhnul tělesný exit.

 



Kniha
Freudova sestra se ovšem věnuje Freudovi jen okrajově. Jeho přítomnost je cítit
na každé stránce, ale jeho cílené nabourávání děje je zřídkavé. Většinou se
Freuda dočkáte jen při odjezdech na dovolenou do Benátek nebo při občasných
výlevech jeho zbytnělého ega v rozhovoru se sestrou, která je jeho jakýmsi
myšlenkovým protipólem. Tam, kde Freud imaginárně vraždí své předky do čtvrtého
kolene za mizernou neurózu, buduje jeho sestra prostý obdiv ke kráse. Tam, kde
Freud puká vztekem nad prostým slovem amen, vykvétá sestřina teze o lásce k životu,
vesmíru a vůbec.

 



Knihou
se táhne autorovo dovysvětlení Freudova učení z pohledu ženy, která nemá,
v tomto případě, pražádnou chuť udělat z lásky chemickou sloučeninu
určenou k zachování rodu, která nepotřebuje na člověka hledět jako na špatně
povedený vtip z vrcholu potravního řetězce.

 



Autorovi
se v mnoha částech knihy podařilo přiblížit jímavostí a popisem postav
románům od Dostojevského (berte prosím nadneseně, jednalo se jen o jakési fouknutí atmosféry u několika okamžiků). Z toho lze vyvodit, že se nejedná jen o trochu
čtivější učebnici psychoanalýzy. Freudova sestra je kniha čtivá a dokáže si se
čtenářem pohrát v režii čistě románové. Jako bonus můžete brát to, že se
při čtení seznámíte se základy Freudova myšlení s občasnými výlety do myšlení
zcela jiného, nutně lidštějšího.

 




definice rodiny ve střihu Freudova myšlení: Rodina má společné záchodové
prkýnko, na nějž sem tam spadne špatně zvládnutý výsledek metabolického pnutí
a zaschne. Obviňováním všech se docílí toho, že experimentální místo pro
exkrement je očištěno rohovkou jednoho z rodičů. Rodina je, dle Freuda,
jen místem pro ventilování své zuřivé touhy pokořit svět. Freudovo učení je šovinistickým
výkřikem do světa, kde vládnou prasata prasatům, kde, nastojte, nezbylo místo
pro člověka jako takového.

 



Sepisování
knihy zabralo autorovi sedm let. Sedm krásných let mu pod rukama vykvétala
pouštní růže, u které se vám polknutá slina pokusí vrátit úder, protože
pozornost napřená směrem k textu, už nedokáže sledovat hloupé tělesné
pochody.

 



Freud
stvořil osamocenost ve světě plném přátelských pohlazení a touhy po lásce.
Rozkopal vnitřek člověka krumpáčem, kterýžto je určen jen k hloubení hrobů
a kanálů. Vrhnul se na společnost jako neurvalý, hladový a vcelku bez nálady,
aby ji sobě samé mohl předložit jako soustavu nedokonalostí a trapného hledání
smyslu, který je vlastně jen útěkem před životem. Jeho upřímnou lidskost jistě
dokazuje i ponechání sester osudu při krvežíznivém vpádu Hitlera do ječných
polí Evropy. Jak takový člověk mohl učit lidstvo, co je to člověk?

Komentáře (9)

kniha Freudova sestra recenze

herdekfilek
22.08.2012

Nebudu tvrdošíjně trvat na svém a tvou kulturní vsuvku zahrnu do své příští činnosti.
Obšírnou anotaci bez ducha ze mě nikdo nevytříská, ale je pravdou, že v tomto případě jsem se nechal trochu unést duchem knihy a na mnou nepříliš oblíbeného Freuda jsem se věru vykálel. Kálet nepřestanu, ale přinesu si k tomu alespoň toaletní papír, když nic jiného. Snad.

Fausto
22.08.2012

Drahý herdekfilku, mně šlo především o to, abych se něco dozvěděl o knížce. (Skutečně, pár vět si o ní napsal.) Příště bude ale opravdu lepší zabývat se autorem a jeho výtvorem. Tohle je spíše konstatování, že Sigmund z Příboru stál za hovno.
Zhodnocení Freuda patří pod čáru.

nightlybird
20.08.2012

Herdek - tak, tak! Nenech si okopávat kotníky.

herdekfilek
19.08.2012

Recenze je vyjadření osobního postoje ke knize, ne rozšířenější anotace. Alespoň tak mi to vtloukali do hlavy. Kniha se věnovala Freudovi a můj osobní postoj k němu, a zároveň i ke knize, je výše sepsán.
Mně naopak vadí recenze, které se sepisují stylem - přede mnou leží předmět, tak ho zcela bez zásahu svého vnitřku popíšu a budu se tvářit nanejvýš zasvěceně. Kniha není kobliha. Tu lze popsat věru bez emocí. Kniha pokud se mnou nehne, tak to nebyla kniha, ale kobliha. A koblihy já nečtu. Mimojiné se nejednalo o vypsání osobních antipatií, ale o jakési souznění s autorem knihy.

Fausto
19.08.2012

Příště prosím recenze bez těch výlevů proti daným osobám ( v tomhle případě Freud): to bych ponechal do komentáře k autorovi. Má se jednat o recenzi, a ne o vypsání osobních antipatií.

malc8k
17.08.2012

nemám rád žádné filosofy nebo psychology nebo co to ti freudové a jungové vlastně byli,k čemu ti lidi vlastně jsou ?
auto ti neopraví a dům ti taky nepostaví,tak k čemu takové lidi.
takže po této "odeonovské" knize určitě nesáhnu,nesnáším ty o ničem kecy,proč je tráva zelená :))

herdekfilek
17.08.2012

S Dostojevským jsem to nepřeťal. V jednu chvíli jsem si připadal, jako by mě hodili do Idiota. Tak jsem to zmínil. A ano, Freuda nemám rád, byl to chlap lživá a lidstvo do hnoje zahrabávající.

malc8k
17.08.2012

sakra,herdekfilku,ty si fakt vybíráš věci,o kterých nemám ani páru :)
no aspon si rozšířím obzory :)

1