Heil Hitl… ééé… Mohamed!

recenze

Islámský fašismus – Analýza (2016) / herdekfilek (498 views)
Heil Hitl… ééé… Mohamed!
وهذا هو أول استعراض باللغة العربية على قاعدة البيانات المحلية. وفقا للارصاد والتطور السياسي في أوروبا، ونحن للتو لتعتاد على ذلك. العربية وما يرتبط به محبة الله. افتح عينيك، لأن الله أمر عظيم. أكبر. أكبر من أي شيء هو أعظم. الله أكبر من نفسه.

Vycházejme z premisy, že každý člověk je jedinečný. Jeho postoj k životu, jeho chování k ostatním, jeho budování a zachovávání kultury lidstva. Z této premisy následně odvodíme, že nelze generalizovat. Nelze vzít jednu skupinu lidí, definovat její společné znaky a následně ji za příslušnost k této skupině trestat, deklasovat, ničit. Užili jsme si toho víc než dost za druhé světové války, kde pravidla určoval nadčlověk, ostatní dobytek označujíc za podlidi. Jaká to zpupnost.

Označení domnělého nepřítele, Židů, tak dovolilo politickému aparátu tehdejší doby kontrolovat zbytek společnosti. Podobně tomu bylo v bolševismu. Nepřítel vykonstruován, skupina identifikována a následně trestána, deklasována, ničena.

S ohledem na minulost, a zároveň s ohledem na přítomnost, kdy se stavíme do role tolerantního kazatele nekritického humanismu, který si nechce zopakovat předchozí chyby, stojíme před problémem islámu a jeho věřících. Protože nepřítel se tak nějak začíná definovat sám, bez našeho přičinění.

Proč?

V knize Islámský fašismus autor Hamed Abdel-Samad, jehož praděd, děd i otec byli, mimojiné, imámové, tvrdí, že islámská politická ideologie, vycházející z lůna koránu a tedy napojená úzce na náboženská dogmata, staví západ, Evropu, Ameriku, zkrátka prakticky celý ostatní nemuslimský svět, do role podlidí, dobytka, bezvěrců či jinověrců, kteří pro islámskou nábožensko-politickou ideologii nemají místo na světě. Nemají právo na existenci, protože existence vychází z Alláha, a jen ten, který je skloněn v úctě (a v předepsané poloze) před Alláhem, tu může žít.

Jenže s takovým pohledem na věc budeme generalizovat a uvrhneme tak jednu a půl miliardy lidí do jednoho pytle. V tomto případě je nejspíš jedno, že záplata, z které čouhají islámské končetiny, generalizuje nás, a označuje nás za podsvinčata nehodná života. Samozřejmě ne všichni. Ale záleží na tom vůbec ještě? Čert přeci našeptává - perte se a žerte se.

Máme tu skutečnosti.

V učebnici pro první třídu v Saudské Arábii (oné Saudské Arábii, která, himbajs, vede radu pro lidská práva v OSN):

„Doplň v následující větě vždy jedno z obou slov (islám – peklo)? Každé náboženství kromě ….. je špatné. Kdo není muslim, skončí v …..

V učebnici pro čtvrtou třídu:

„Pravá víra znamená nenávidět nevěřící a polyteisty a jednat s nimi tvrdě.“

V učebnici pro šestou třídu:

„Opice jsou židé, lidé šabatu, a prasata jsou křesťané, nevěřící stoupenci Ježíšovi.“

Výpisky z učebnic k nalezení v knize Islámský fašismus na straně 87.

Vzdělávání, které je postavené na vymývání mozku takového stylu? Vzdělávání, které vychází převážně z náboženských dogmat? Vzdělávání, které z lidí dělá poslušné otroky, bezmyšlenkovité bojovníky?

Muslimské země, v zastoupení svými nábožensko-politickými demagogy, krom jiného, odmítaly knihtisk ještě tři sta let po jeho vynalezení.

Proti tomuto faktu si autor knihy sám vznáší námitku. Vždyť i Hitlerovo Německo mělo tiskárny a chrlilo na obyvatelstvo tuny ideologie, knihtisk tedy nutně nevedl k většímu uvědomění. Jenže, praví autor, Německo po oné bestiální éře mělo na čem stavět. Německo před oběma světovými válkami bylo kulturní, vzdělané, relativně svobodné. Muslimské země ovšem vlastní obyvatele v nevědomé nenávisti dusí již dlouhá staletí. Prakticky bez oddychu.

Není tohle snad jeden z důsledků: http://zpravy.idnes.cz/pakistanske-deti-zadaly-smrt-danskych-karikaturistu-p0h-/zahranicni.aspx?c=A060228_120726_zahranicni_skr

Kimovská zaslepenost jako z praku.

Autor islám zkoumá z hlediska jeho historie. Od počátků Mohamedova života, až po Muslimské bratrstvo, které před nedávnem ovládlo egyptský parlament, a před ještě kratším nedávnem jej s velkou ostudou a rozvrácenou zemí za zády, zase opustilo. Částečně, samozřejmě.

Kniha Islámský fašismus Mohamedův život zbavuje onoho božského, a dává mu do vínku to skutečně lidské, mocichtivé. Dělá z Mohameda demagogického politika. Definuje k tomu judaismus i křesťanství jako náboženství relativního míru a klidu. A islám jako ne-náboženství, ale jako totalitářskou doktrínu bez možnosti se reformovat.

Ale vzpomeňme na premisu z úvodu. Každý je jedinečný. A i v muslimských zemích pozvolna vzniká neovladatelná touha po svobodě. Mocenský a ideologický aparát je postavený na jistém druhu nelidskosti. A vždy musíme počítat s tím, že se stane živnou půdou pro psychopaty a duševní mrzáky, kteří celý aparát budou udržovat v chodu. Ale stejně tak budou v aparátu točeni lidé, kteří nepostrádají duši, kteří mají srdce, kteří jsou lidmi.

Obyčejný člověk nemá kouska zájmu na tom, aby pokořil sousední stát, kontinent. Obyčejný člověk je zkrátka obyčejný člověk. A i mezi muslimy jich je drtivá většina.

Zakázat všechny církve světa, ponechat jen víru. Protože v církvi se, alespoň v muslimských zemích, točí onen zhoubný aparát, který živí a vyživují psychopati a duševní mrzáci.

Náboženství prostě celkově křiví pohled na svět a vztah k němu. Jakékoliv náboženství. A spojit duchovní život člověka s despocií, tyranií? Figuruje v tom nějak ještě duchovno? Nebo je to už jen politika a náboženství zástupný prostředek k uplatňování oné politiky?

Děs z náboženství - nelze s ním polemizovat, vyvolat diskusi, nelze použít argument, protože argument vždy prohraje. Nelze s ním bojovat nebo koexistovat, protože postrádá logiku. Má postavená pravidla na existenci něčeho neuchopitelného, vzdáleného... a pro mnohé neexistujcího, vymyšleného.

Náboženství mělo smysl v minulosti, kdy bylo ručitelem jisté morálnosti - nezabiješ, nepokradeš, nepožádáš o iPod bližního svého... - ale teď?

Ve Francii měla být kniha Islámský fašismus také předložena společnosti. Ale nakladatel se v závěru lekl vlastní odvahy a vydání stáhl. Nechtěl si, zdá se, užívat na předních stránkách světového tisku, jako další Charlie Hebdo. Což mluví o všeličems. A ne příliš lichotivě.

Jak zhovadilá zkouška - vnutit liberálně smýšlející společnosti boj s demagogií. Už začátek páchne prohrou. Protože liberální společnost bude vždy hledat to dobré. A najde ve výsledku to nejhorší.

V kontextu knihy je dobré se ptát - proč, kurva, ta Bruselem podporovaná a vyvolaná uprchlická vlna? Co je jejím účelem? Přestěhovat Afriku do Evropy? Proč? Abychom neskončili jako Viridiana od Buñuela.

Střádejte zapalovače. Prý je to v období války docela dobré platidlo.

Komentáře (0)

kniha Islámský fašismus – Analýza recenze