„Fakt jste si nemysleli, že už je konec, že ne?“ - to oběti v knize nechtěli slyšet

recenze

„Jsem normální holka z Essexu“, tvrdí o sobě Mo Hayder (*1962), a snad bychom tomu uvěřili, kdybychom se nepřečetli její životopis a její zálibu v temných lidských stránkách a touhách. Je držitelka prestižní ceny Edgar Award, kterou milují davy čtenářů pro její literární morbiditu, a kritici pro její literární umění. Potvrzuje to i její nový román „Vlk“ (orig. Wolf, 2014). Patří opět do volného cyklu s postavou podivínského inspektora Jacka Cafferyho, a stejně jako předešlé tituly, např. „Kůže“ či „Panenka“, i v tomto thrilleru se dá už od prvních stránek spatřovat, jak autorka dokáže mistrně balancovat mezi thrillerem a hororem. Jak kdysi Lovecraft řekl o E. A. Poevi, že jeho přínos do světa literatury spočívá především v odhození etických či morálních zábran, Hayderová v tomto směru ještě pokročila mnohem dále.

Celý příběh se odehrává jako takové soukromé, značně šílené drama ve velkém venkovském sídle rodiny Anchor-Ferrerových. Ztracený v kopcích a lesích je to takový ostrůvek klidu a pohodlí, odříznutý od většiny výdobytků moderního světa. Žádný mobilní signál, žádný internet, jen jedna starobylá telefonní linka. Jenže i toto jediné pojítko se světem právě někdo odstřihl, zrovna když na odlehlém konci jejich zahrady najdou majitelé děsivý nález, který je vrátí k nikdy nezahojené ráně, jenž poznamenalo krvavé šílenství jednoho zdejšího blázna. Co před 14 lety rozvěšenými lidskými střevy začalo, teď znovu pokračuje. K tomu z podivné dvojice policistů, kteří se po nálezu na jejich sídle nečekaně objeví, se vyklubou únosci, najatí pro tuto práci někým mocným, který chce dát jasně najevo, že mu někdo z rodiny „šlápl na kuří oko“. Jeho důvody jsou z počátku sice nejasné a divné, zato požadavky dvojice vykonavatelů jsou stále bizarnější. Jen útěk zdejšího psa tak trochu nebyl v plánu. Ale díky němu se na scéně objeví Jack Caffery a až mysteriózní postava Chodící muže, jenž Jackovi možná odhalí další informace o jeho dávno zmizelém bratru.

Když jsem se koukal po ohlasech dalších čtenářů, zaujal mne především jeden, který knize vyčítal jen ten trochu pomalejší rozjezd. Tento názor mi zůstal v mysli nejvíce, poněvadž s ním absolutně nesouhlasím. První scény s hledáním ztracené holčičky v lesích, či následný příjezd Anchor-Ferrerových do domu a odhalení nechutného nálezu v zahradě, mají v sobě skutečně úžasný náboj, tu dokonalou vizualizaci celé scény, kdy vy jako čtenář jen s každou další větou čekáte onen šok, to, co čekáte u thrillerů. Tu věta či jedno slovo, které vám zvýší tlak o pár desítek procent, a donutí otočit na další kapitolu. A tak to postupuje celou knihou. Hayderová vytvořila bych řekl „psychomorbidní“ thriller, kdy vstupujeme do myslí jedne postavy za druhou a jejich prostřednictvím prožíváme ty strašné chvíle očekávání konce, kdy slovy jedné postavy „bylo by lépe, kdyby nás zabili hned po příchodu“. Autorka tak dokáže protahovat napětí až za mezní limity. To mi vždy bude připomínat větu z konce jedné kapitoly: „Fakt jste si nemysleli, že už je konec, že ne?“.

„Vlk“ je výborně napsaný thriller, ve kterém si s naší myslí Hayderová pohrávala jako „kočka s myší“. Příběh neběží jako splašený kůň, ale pomalu, zato dokonale, utahuje šrouby ve vaší mysli až za možnou hranici únosnosti. Přitom dokáže neustále překvapovat zvraty, které by vás nenapadly, a díky nimž je Hayderová považováná za královnu morbidity.

V roce 2015 vydalo nakl. Domino v překladu Jiřího Kobělky.

Komentáře (0)