Duchové minulosti

recenze

Ne vždy je všechno tak, jak to vypadá. Zane a jeho sestra Britt o tom ví své. Jejich rodina vypadá na první pohled dokonale. Všichni se prezentují jako slušní a spořádaní občané a nikdo, dokonce ani jejich vzdálenější příbuzní, nemají nejmenší tušení, co se děje za zavřenými dveřmi. Jejich otec, úspěšný chirurg, je celý život týrá a jejich matka tomu jen tiše přihlíží. Nic však nezůstává utajeno navždycky a jedna noc změní úplně všechno.

Zane chtěl svoji minulost nechat za sebou a chvíli se mu to i dařilo. Ale nakonec se přeci jen vrátil do svého rodného města, kde se chtěl i přes mnoho bolestivých zážitků soustředit na to dobré, co ho tam potkalo. Zatímco se snaží uniknout duchům minulosti ve městě, které je jimi přeplněné, potkává krajinářku Darby. Ani ta nemá svoji minulost vyřešenou. Ale možná, že spolu by to oba mohli zvládnout. Možná.

Kniha se čte opravdu skvěle. Tentokrát Nora Roberts vsadila na jednoduchost a upustila od dlouhých popisných pasáží, které spíše než aby vykreslovaly atmosféru, příběh potlačovaly. I tentokrát zvolila autorka er-formu. Přestože jsem měla ze začátku pocit, že to v tomto případě bude trochu neosobní, tak se brzy ukázalo, že to tak rozhodně není. I když je příběh vyprávěn ve třetí osobě, podařilo se autorce perfektně zachytit všechny emoce, kterými byla kniha protknuta.

Nora Roberts se specializuje na milostné romány, ale v poslední době se v nich objevuje mnohem víc závažných témat. Jinak tomu není ani u Spodních proudů. Moc se mi líbí, že autorka nevytvořila nějaké malicherné problémy, ze kterých by vznikla umělá zápletka. Díky pravdivosti problému příběh vypadal mnohem přirozeněji a zajímavěji.

Ale i přes tyhle problémy bych řekla, že dějová linka trochu pokulhává. Začátek, který se vlastně věnoval minulosti, byl skvělý. Stejně jako závěr, jenž plný neočekávaných událostí a akce. Ale příběh mezi tím, jako kdyby stagnoval.

Nemůžu říct, že by se vysloveně nic nedělo, ale přišlo mi, že děj postupoval až příliš pomalu. Autorka se motala v takovém menším kruhu a některé reakce a události tak byly přehnané. A především v porovnání s tím, kolik se toho dělo na předchozích a následujících stránkách knihy to působilo, jako kdyby to do příběhu tak úplně nepatřilo.

S postavami si autorka vyhrála. Všechny je důkladně popsala a to jak jejich vzhled, tak povahu a opravdu skvěle vystihla i veškeré jejich emoce. Nejlepší ale je, že se jí povedlo proměnu jejich charakteru uchovat v reálné rovině. V jejích předchozích knihách mi přišlo, jako kdyby se chování některých postav měnilo bez nějakého zjevného důvodu, jen tak z ničeho nic, ale v téhle knize se jí povedlo tomu předejít.

Kniha Spodní proudy určitě není bezchybná, ale zatím se podle mě jedná o nejlepší knihu od Nory Roberts. Alespoň co se týká jejích samostatných románů. Jedná se o opravdu krásný příběh, který toho může nabídnout mnohem víc než jen jednoduchou romantickou zápletku. Pokud hledáte oddechové romantické čtení s kapkou závažnosti, tak rozhodně doporučuji.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Alpress.

Komentáře (0)