Divochům třikrát JOOOO!

recenze

Tohle není recenze. Pouhý proud radosti ze života. Kritické oko ať se přimhouří, nebo zahledí jinam....

Můžu zde používat vulgarismy, pokud jde o citaci? Protože pokud nemůžu, nevím, jestli bych v tomto dílku našla tři po sobě jdoucí věty, které by neurážely ničí jemnocit.

Ve věnování stojí: „S ledem nebo bez.“

První kapitola obsahuje jedinou větu: „Polibte mi prdel.“

Co následuje, to je dokonalý letní koktejl humoru, romantiky a hlavně napětí. Zní to banálně, že? To píše NY Times na obálku každé druhé knihy.

Řeknu: spíš sranda než humor. Humor jako slovo zní pro tenhle kolotoč dost zaprděně. S odpuštěním. (Budu pokaždé prosit o odpuštění? Nebo se třeba radši mírnit s tím nezřízeným nadšením a z něj plynoucí jazykové uvolněnosti...)

Romantika (jako slovo...) asi podobně navozuje mylný dojem. Možná je to spíš o sexu než o romantice, napadlo mě v této nestřežené chvíli, ale to by taky bylo nutné brát s rezervou. On a ona a on. Všichni se dohromady mají rádi. Pokud bereme ohled na klasický vztahový vzorec, můžeme čekat, že někdo na konci bude muset z kola ven. Uvidíme. Vy uvidíte. Já už to vím.

Napětí zní taky nějak moc vážně. Jsou tu akční scény, a to celkem neotřele vymyšlené. Pokud je schopen soudit někdo, kdo toho kromě mayovek, verneovek a světové klasiky za život moc nepřečetl. Prostě není to jen kopání a střílení. Je to střílení do Mexikánů. Do těch divochů. Američany, tudíž jinými divochy.

Tím se dostáváme k jednomu velkému pozitivu textu. Napsal to Američan a místy si s bravurním vtipem, nicméně beze stopy diplomacie podává třeba právě mexickou menšinu, jejíž příslušníci jsou v USA vnímáni převážně jako nábytek, součást dekorace, v praktičtějším smyslu „ti, co nám sekají trávníky“. Winslow však nešetří ani své krajany a plytkost národu tak často vyčítána taky hezky trčí z několika odstavců.

Úplně nestranný není nikdo.
Winslow přesto zůstává někde nad věcí, a to bez toho, aby vypadal, že o to nějak moc úporně usiluje.
Divoši, to je mexický kartel, to jsou bandy cizinců, ozbrojených až po uši a odhodlaných ke všemu. Jo? Třeba jo. Ale Američané nejsou o nic menší. Nebo válečníci ze všech možných Stánů. Winslowův svět divochů je anoanoano, sranda i napětí i láska, ale iluze si nedělá.

Nechce se mi citovat.
Chce se mi ležet na pláži se sklenicí míchaného drinku. Slámka a paraplíčko, prosím.
Z jedné strany by seděl Ben, ze druhé Čon, a s námi tam klidně i ta jejich holka, určitě bychom si rozuměly.

Jak nad tím příběhem teď přemýšlím, letos toho léta jaksi nebylo dost...

Komentáře (1)

22.08.2012

malc8k

takže,asi se ode mně očekává,že recenzi opět pochválím,protože ji psala má oblíbenkyně.
jenže malc8k udělá co ?
možná trocha zamyšlení.
je text,který mně donutí přidat si knihu,nad kterou jsem před pár dny zlomil hůl,jakožto titulu,který mně nijak výrazně nezaujal,do chystám se číst dobrý ?
kurva,já myslím,že jo,vždyt´ od toho tu vlastně ty recenze jsou,ne ?
takže opět chválím,opět napsané s lehkostí Bolkonské vlastní,a po knize se časem pravděpodobně poohlédnu :)