Dětstvím nelétají jen motýli

recenze

Jméno Mariel Hemingway nelze na obálce této knihy přehlédnout. Kdo by ale čekal pikantnosti ze zákulisí rodiny slavného autora, bude zklamán. Jedná se o křehký příběh dospívání dívky, která se v rodině Hemingwayova syna narodila krátce po dědečkově sebevraždě.
Děvče je třetím potomkem ženského pohlaví v rodině a cítí, že je tak trochu nechtěná. Její starší sestra ji dokonce krátce po narození schválně upustí na zem, aby se jí zbavila.
\"Co způsobuje, že je rodina smutná? Na to se těžko odpovídá. Možná je jednodušší zamyslet se nad tím, co způsobuje, že je rodina štastná, a pak to odečíst. Já jsem vyrostla v rodině, která musela vynaložit opravdu velké úsilí, aby byla štastná. Co si pamatuju, lidé kolem mě museli o své štěstí bojovat, a to jak každý sám, tak všichni dohromady...\"
Mariel se se světem vyrovnává po svém, přátelí se s vílami, oblohou a stíny, nepochopena okolím, mění se v introvertní děvče s bohatým vnitřním životem. S problémy rodiny se musí vypořádat po svém a závěr každé kapitoly, kde líčí své útržky ze života, obsahuje myšlenky, které ji pomáhají v jejím nelehkém životě jít dál.
\"Připadá mi, že venku v přírodě přebývá bůh a zjevuje se nám prostřednictvím spousty nádherných věcí, třeba ptačích hnízd s vajíčky, ptáčat a motýlů....\"
Dětství Mariol je však příliš krátké, setkává se ve své rodině s alkoholem, drogami, rakovinou, sebevraždou.
Děvče však přece potkávají krátké okamžiky štěstí i lásky, o kterou tolik stojí a jíž se jí v rodině nedostává. Myslím, že knížka má hodně co říct i dnešním dětem, nenalhávejme si, že dnes mají všechny své dětství štastné. Křehkost příběhu dojme ale i dospělé, možná v něm najdou, stejně jako já, střípky ze svého, dávno již zapomenutého příběhu.

Komentáře (0)