Děti obšťastněné nedovolenou láskou

recenze

Měsíční kámen (2015) / MatoušČihák
Děti obšťastněné nedovolenou láskou
Sjón je pseudonym Sigurjóna Birgira Sigurðssona, současného nejpřekládanějšího islandského spisovatele, básníka, dramatika a textaře, který dlouhodobě spolupracuje se zpěvačkou Björk. Průvodními znaky Sjónových prozaických textů jsou především mýtotvorná vypravěčská tradice Islandu a donedávna opomíjená témata minulosti této severské země. Zneužívání mentálně postižených bylo například námětem autorovy celosvětově známé a ceněné novely Skugga Baldur (Syn stínu, Argo 2008), kterou pro českou divadelní scénu zdramatizovalo Studio Hrdinů s vynikající Terezou Hoffovou v hlavní roli. Měsíční kámen: Příběh chlapce, který nikdy nebyl je Sjónova rozsahem krátká, ale mnohovýznamová novela. Čtenáře zavádí na Island v posledním roce první světové války. Je podzim a obyvatelé hlavního města Reykjavíku pozorují oblohu zbarvující se září ohně a plynů ze sopečných výbuchů Katly. Národ slaví vítězství staletého boje o nezávislost. Radost je však záhy zaplašena propukající epidemií španělské chřipky. V kulisách vymírajícího města se pohybuje citově vyprahlý sirotek, jenž si vydělává obsluhou místních homosexuálů a žije všemi filmy promítanými ve dvou biografech. Autor zužitkovává své výzkumy výskytu homosexuality a počátky filmových projekcí na Islandu, aby objevil nitky vedoucí k vlastním předkům. Sjónovi se podařilo nejen postihnout osud jedince poznamenaného svou jinakostí a vláčeného dějinami i vlastními vášněmi, ale rovněž zachytit tragiku národa, jenž získává samostatnost, aby současně kvůli nemoci ztratil velkou část mladých obyvatel. Sjón je velmi naturalistický a barvitě líčí sexuální scény tabuizované homosexuality (až na hranici pornografie), surrealistické sny, sílu přírody zpodobněnou sopečnými vulkány, projevy zákeřné nemoci nebo vznik nezávislého Islandu. Spisovatel dovedně spojuje zdánlivě vzdálená témata. Ta by si však zasloužila mnohem větší prostor, než jim bohužel autor v novele může poskytnout, navíc svým úsporným způsobem psaní připomínajícím scénář, kdy se v rychlém sledu střídají jednotlivé obrazy. Poutavý a nápaditý příběh mohl být součástí vynikajícího románu, ten však zůstal torzem, novelou, v níž množství témat a jejich zkratkovitý popis ruší a zanechává pocit nenaplnění. Každé potkání se severskou literaturou však potěší, obzvlášť pokud se autor snaží navázat na samotné kořeny své země, popsat pocit úzkého vztahu s přírodou i sjednocovat mysl a srdce. A to vše Sjón čtenářům nabízí!

Komentáře (0)

kniha Měsíční kámen recenze