Detektivka přímo z gruntu

recenze

Palec a selská pýcha (2022) / AlešMach
Detektivka přímo z gruntu
Jelikož mám špatné paměťové buňky na cizí jména, jež se mi navíc pletou, tak jednoznačně preferuji literaturu od tuzemských autorů respektive tuzemských autorek. Z tvorby paní spisovatelky Jarmily Pospíšilové jsem zatím přečetl dvě knihy, a to tituly Boty do nebe a Vražda v lázních Skalka, jež se mi obě líbily, neboť byly velmi čtivé, a přečetl jsem je pokaždé na „jedno posezení“. Nerozpakoval jsem se tedy a jako recenzní čtivo zvolil novinku této autorky s interesantním názvem Palec a selská pýcha. Sám pocházím z jednoho gruntu, o jehož existenci mí předkové docela tvrdě bojovali, a tak mi bylo sympatické, že se příběh odehrává právě na gruntě, tudíž prostředí, které je mi blízké. Na základě osobní životní zkušenosti se nedivím tomu, že se mladá rodinka rozhodla přestěhovat z města na dědinu - do Kročína. Práce na zútulnění domu pro život a taky oprava hospodářských budov jako stodola dává životu smysl a radost a pro mladý pár to byla jednoznačně výzva. To dokážu zcela pochopit.
Nechci si ani představit, jak bych dal to já, kdybych našel při vyklízení stodoly pod podlahou sklep s tělesnými ostatky. Není běžné být pochován ve stodole a je jasné, že takto by se nebožtík sám nepochoval. I když to byl bývalý majitel, je přece jen divné, aby byly jeho pozůstatky takto uloženy, navíc se po něm neúspěšně pátralo a byl prohlášený za mrtvého.
Nejsem žádný detektiv - profesionál, ale dokázal jsem odhadnout, jak se bude příběh vyvíjet. Nebyl jsem tedy překvapen tím, jak to celé skončilo, ale byl jsem rád, že jsem konec příběhu dokázal logicky vyvodit. Ostatně popsané chování některých aktérů příběhu hodně napovídalo, a dalo se dedukovat, že ví více, než přiznávají.
Oceňuji barvité přiblížení hrdinů, třeba páru složeného z druha a družky, kteří grunt koupili. Podařilo se mi vytvořit si o nich konkrétní představu a jako bych je viděl před očima.
Vedle kvalitních popisů bych rád vyzdvihl dialogy, které jsou v příběhu šikovně vloženy a čtenář je takto vtažen do děje, který působí tak živě.
Palec a selská pýcha není žádný drsný thriller, nýbrž kvalitní česká detektivka, která je příkladem inteligentního krimi příběhu a mě navnadila k tomu, že rád sáhnu po dalším díle paní Jarmily Pospíšilové. Pro mě to bude už čtvrtá kniha této autorky, přičemž moje spokojenost s jejími literárními počiny stále roste.
Závěrem děkuji nakladatelství MOBA za poskytnutí tohoto recenzního výtisku, jenž rozšířil moji sbírku zelené řady původních českých detektivek MOBA a jak já říkám: „Koho české detektivky baví a naplňují, tomu se doma „zelení“.

Komentáře (0)

kniha Palec a selská pýcha recenze