Deník N - Co dělat, když přijde zlá choroba...
recenze
Deník raka (2017)
/ EPrejzova
Co dělat, když přijde zlá choroba...
Dokážeme ze svého pojmového světa vypustit slova "zlý, špatný, bezmoc" a nahradit je pojmy "jiný, nový"?
Negativní emoce nenapomáhají léčivým procesům. Mám za to, že tohle období zbytečného boje se dá zkrátit, když se na celý problém nebudeme dívat jako na životní katastrofu, ale přerámujeme si ho jako setkání s novou realitou. Pro praktické použití nabízím příměr: jako vstup do nové školy.Zeptám-li se, co to je nemoc, dozvídám se většinou, že je to opak zdraví, což je stejně výstižná definice, jako že jáma je výpadek souvislého terénu. Zdraví pak by bylo opakem nemoci. Nutno tedy říci, že zdraví je dynamický stav neustálého souboje s nepřízní a škůdci, že to je mnohem víc než absence chorob, že to je potenciál k našemu pohybu a rozvoji. Definice Světové zdravotnické organizace z půlky minulého století říká, že je to stav tělesné, psychické, sociální a ekonomické pohody. Jak byli její tvůrci prozíraví, potvrzuje skutečnost, že chudoba je dnes prokázaná jako jedna z příčin nepříznivých epigenetických změn, navíc někdy dědičných.Zatímco slovo zdraví je údajně odvozeno ze staroslovanského su-dorguo, neboli jsoucí z dobrého dřeva, nemoc pak v přirozených jazycích zachycuje jednotlivé aspekty celkového stavu. Čeština zohledňuje poruchu funkce (ne-moc, bezmoc), staročeské chvorý dalo základ pro chorý a choroba, francouzština zdůrazňuje špatný charakter tohoto stavu (mal-adie, mal = špatný, mal à la tête = bolest hlavy), ruština nejčastější doprovodný příznak (болезнь - bolest), angličtina jak špatnost (ill-ness), tak poruchu (dis-ease).Podle Wikipedie je nemoc neboli choroba či onemocnění patologický stav těla nebo mysli, který je projevem změny funkcí buněk a v důsledku i morfologického poškození těchto buněk, tkání a orgánů. Buňky mysli jsem nikde nenašel, a protože mysl nám může také leccos způsobit, pojďme definici choroby rozšířit o její bezbuněčný vliv. Stav mysli je totiž pro rovnováhu zdraví a nemoci velice podstatný.Před časem mě jedno velké nakladatelství požádalo o sepsání jakéhosi psychologického průvodce nemocí. Poslal jsem jim ukázkovou kapitolu, kterou přijali bez výhrad, celý rukopis ale odmítli, že je to pojednáno příliš lehkovážně. Vydal mi to tehdy pan Vašut mezi příručkami pro kutily s titulem Jak přežít léčení. Mám pocit, že jsme to rozprodali. Mezi tou dobou a dneškem jsem měl příležitost poznat svět chorob dost intenzivně z nemocniční postele a to mi poskytlo zkušenosti, které mohu nabídnout, a zavedlo mě to mezi podobné, kteří se o své zážitky byli ochotni rozdělit, což pro mnohé může být kvalitní bedekr.Nadhled a nadřazenost nad nemocíPro lidi, kteří se ocitli v nezáviděníhodné a nové situaci, zmapovali tuto oblast už mnozí přede mnou a poučili nás, že po šoku z nemilé informace může následovat různě dlouhá doba různě hlubokého popření - to přece není pravda! -, po níž přichází vztek na osud (někdy i na ty zdravé), smutek, lítost a nakonec přijetí daného stavu.Negativní emoce nenapomáhají léčivým procesům. Mám za to, že tohle období zbytečného boje se dá zkrátit, když se na celý problém nebudeme dívat jako na životní katastrofu, ale přerámujeme si ho jako setkání s novou realitou. Pro praktické použití nabízím příměr: jako vstup do nové školy. Bude tam úplně jiná látka, jiní učitelé a učitelky, jiní spolužáci a jiný režim. Vypustím tedy ze svého pojmového světa slova "zlý, špatný, bezmoc" a nahradím je pojmy "jiný, nový".Humor je schopnost vidět svět jako obráceným dalekohledem, proto vládcové neradi žertují o své moci, zatímco ti, kteří s humorem zpracují absurditu své situace a dokážou žertovat o své chudobě nebo o své bolesti, se dostávají do uvolnění a de facto nad nimi vítězí. Humor znamená nadhled a nadřazenost. Deset minut skutečně bujarého smíchu přinese dvouhodinovou úlevu od bolestí, jak nám ve své autobiografii Anatomie nemoci odkázal Norman Cousins. Smích s sebou nese zlepšení imunitních funkcí, pokles stresových hormonů, pocit uvolnění a psychosociální zisk ve smyslu větší blízkosti k ostatním. Mark Twain dobře věděl, že skrytým zdrojem humoru není veselí, nýbrž starost. Humor není smáti se, ale lépe věděti, zapsal si lékař, spisovatel a humanista Vladislav Vančura. Všude lze nalézt směšnou stránku a zachytit ji.Na stáří se můžeme začít těšit, protože pokud si nenecháme nastřílet do úst za 200 000 korun náhradní běloskvoucí chrup, je to stav, kdy si můžeme čistit zuby a zpívat si u toho. Co? Třeba tu arii, směj se paňáco, je konec plombování. Po více než třech desítkách ozáření jsem si přidělil hrdý titul Jeho Osvícenost. A chemoterapie ze mne vykřesala haiku: Přestože teď zadek těžce zvedám / vím, že se nedám, nedám.Čtěte si o tom, jaké je být nemocnýPokud nemocný projeví alespoň náznaky pozitivního přístupu, zdravotnický personál to citlivě vnímá, a rozvíjí se tak možnost lepší spolupráce. Tys byl jako doktor, k tobě se chovali jinak, slyšel jsem často. Nikoliv! Viděl jsem, že se chovají profesionálně a obětavě ke všem, jen někteří to nedokázali postřehnout a nabídku vřelejšího kontaktu odmítli.Lektoři bibliografických seminářů nabádají, aby autobiografie nemocných četl především zdravotnický personál, a získal tak do prožívání pacientů lidský vhled, jiný než prizmatem medicínského konstruktu nemocí. Myslím si, že by tu literaturu - alespoň některou - měli znát i pacienti, protože poskytuje návod, jak se ve svém vnitřním světě orientovat. Už jen proto, aby zjistili, že v rejži nejsou sami. A pak i z pedagogického principu. Jsou totiž ve světě seriózní školy, jejichž heslo zní: ze stresu se můžete vypsat. A snížit stresovou zátěž v průběhu léčení je užitečné.V poslední době jsem získal díla post-pacientů, dvou lidí, kteří prošli těžkou zkušeností, zachytili z ní to podstatné, co jim pomohlo. Jsou natolik autentičtí a současně seriózní, že je mohu doporučit dál. Jednak je to knižně přepsaný blog Co dělat, když přijde zlá choroba...
Dokážeme ze svého pojmového světa vypustit slova "zlý, špatný, bezmoc" a nahradit je pojmy "jiný, nový"?
Negativní emoce nenapomáhají léčivým procesům. Mám za to, že tohle období zbytečného boje se dá zkrátit, když se na celý problém nebudeme dívat jako na životní katastrofu, ale přerámujeme si ho jako setkání s novou realitou. Pro praktické použití nabízím příměr: jako vstup do nové školy.Zeptám-li se, co to je nemoc, dozvídám se většinou, že je to opak zdraví, což je stejně výstižná definice, jako že jáma je výpadek souvislého terénu. Zdraví pak by bylo opakem nemoci. Nutno tedy říci, že zdraví je dynamický stav neustálého souboje s nepřízní a škůdci, že to je mnohem víc než absence chorob, že to je potenciál k našemu pohybu a rozvoji. Definice Světové zdravotnické organizace z půlky minulého století říká, že je to stav tělesné, psychické, sociální a ekonomické pohody. Jak byli její tvůrci prozíraví, potvrzuje skutečnost, že chudoba je dnes prokázaná jako jedna z příčin nepříznivých epigenetických změn, navíc někdy dědičných.Zatímco slovo zdraví je údajně odvozeno ze staroslovanského su-dorguo, neboli jsoucí z dobrého dřeva, nemoc pak v přirozených jazycích zachycuje jednotlivé aspekty celkového stavu. Čeština zohledňuje poruchu funkce (ne-moc, bezmoc), staročeské chvorý dalo základ pro chorý a choroba, francouzština zdůrazňuje špatný charakter tohoto stavu (mal-adie, mal = špatný, mal à la tête = bolest hlavy), ruština nejčastější doprovodný příznak (болезнь - bolest), angličtina jak špatnost (ill-ness), tak poruchu (dis-ease).Podle Wikipedie je nemoc neboli choroba či onemocnění patologický stav těla nebo mysli, který je projevem změny funkcí buněk a v důsledku i morfologického poškození těchto buněk, tkání a orgánů. Buňky mysli jsem nikde nenašel, a protože mysl nám může také leccos způsobit, pojďme definici choroby rozšířit o její bezbuněčný vliv. Stav mysli je totiž pro rovnováhu zdraví a nemoci velice podstatný.Před časem mě jedno velké nakladatelství požádalo o sepsání jakéhosi psychologického průvodce nemocí. Poslal jsem jim ukázkovou kapitolu, kterou přijali bez výhrad, celý rukopis ale odmítli, že je to pojednáno příliš lehkovážně. Vydal mi to tehdy pan Vašut mezi příručkami pro kutily s titulem Jak přežít léčení. Mám pocit, že jsme to rozprodali. Mezi tou dobou a dneškem jsem měl příležitost poznat svět chorob dost intenzivně z nemocniční postele a to mi poskytlo zkušenosti, které mohu nabídnout, a zavedlo mě to mezi podobné, kteří se o své zážitky byli ochotni rozdělit, což pro mnohé může být kvalitní bedekr.Nadhled a nadřazenost nad nemocíPro lidi, kteří se ocitli v nezáviděníhodné a nové situaci, zmapovali tuto oblast už mnozí přede mnou a poučili nás, že po šoku z nemilé informace může následovat různě dlouhá doba různě hlubokého popření - to přece není pravda! -, po níž přichází vztek na osud (někdy i na ty zdravé), smutek, lítost a nakonec přijetí daného stavu.Negativní emoce nenapomáhají léčivým procesům. Mám za to, že tohle období zbytečného boje se dá zkrátit, když se na celý problém nebudeme dívat jako na životní katastrofu, ale přerámujeme si ho jako setkání s novou realitou. Pro praktické použití nabízím příměr: jako vstup do nové školy. Bude tam úplně jiná látka, jiní učitelé a učitelky, jiní spolužáci a jiný režim. Vypustím tedy ze svého pojmového světa slova "zlý, špatný, bezmoc" a nahradím je pojmy "jiný, nový".Humor je schopnost vidět svět jako obráceným dalekohledem, proto vládcové neradi žertují o své moci, zatímco ti, kteří s humorem zpracují absurditu své situace a dokážou žertovat o své chudobě nebo o své bolesti, se dostávají do uvolnění a de facto nad nimi vítězí. Humor znamená nadhled a nadřazenost. Deset minut skutečně bujarého smíchu přinese dvouhodinovou úlevu od bolestí, jak nám ve své autobiografii Anatomie nemoci odkázal Norman Cousins. Smích s sebou nese zlepšení imunitních funkcí, pokles stresových hormonů, pocit uvolnění a psychosociální zisk ve smyslu větší blízkosti k ostatním. Mark Twain dobře věděl, že skrytým zdrojem humoru není veselí, nýbrž starost. Humor není smáti se, ale lépe věděti, zapsal si lékař, spisovatel a humanista Vladislav Vančura. Všude lze nalézt směšnou stránku a zachytit ji.Na stáří se můžeme začít těšit, protože pokud si nenecháme nastřílet do úst za 200 000 korun náhradní běloskvoucí chrup, je to stav, kdy si můžeme čistit zuby a zpívat si u toho. Co? Třeba tu arii, směj se paňáco, je konec plombování. Po více než třech desítkách ozáření jsem si přidělil hrdý titul Jeho Osvícenost. A chemoterapie ze mne vykřesala haiku: Přestože teď zadek těžce zvedám / vím, že se nedám, nedám.Čtěte si o tom, jaké je být nemocnýPokud nemocný projeví alespoň náznaky pozitivního přístupu, zdravotnický personál to citlivě vnímá, a rozvíjí se tak možnost lepší spolupráce. Tys byl jako doktor, k tobě se chovali jinak, slyšel jsem často. Nikoliv! Viděl jsem, že se chovají profesionálně a obětavě ke všem, jen někteří to nedokázali postřehnout a nabídku vřelejšího kontaktu odmítli.Lektoři bibliografických seminářů nabádají, aby autobiografie nemocných četl především zdravotnický personál, a získal tak do prožívání pacientů lidský vhled, jiný než prizmatem medicínského konstruktu nemocí. Myslím si, že by tu literaturu - alespoň některou - měli znát i pacienti, protože poskytuje návod, jak se ve svém vnitřním světě orientovat. Už jen proto, aby zjistili, že v rejži nejsou sami. A pak i z pedagogického principu. Jsou totiž ve světě seriózní školy, jejichž heslo zní: ze stresu se můžete vypsat. A snížit stresovou zátěž v průběhu léčení je užitečné.V poslední době jsem získal díla post-pacientů, dvou lidí, kteří prošli těžkou zkušeností, zachytili z ní to podstatné, co jim pomohlo. Jsou natolik autentičtí a současně seriózní, že je mohu doporučit dál. Jednak je to knižně přepsaný blog Deník raka 1 a Deník raka 2 (No Limits Art, Praha 2017 a 2018) od Terezy Schillerové. Syrové vyprávění sledující aktivní prohryzávání se nepříznivou životní zkušeností zachycující formou deníku situaci v širokém kontextu mezilidských vztahů i intrapsychických nálad, stavů, přání a motivů s nabídkou nápadů, jak vyklouznout z tísnivých pocitů. Své osudy proplétá organicky s dalšími příběhy lidí, kteří se jí na blog ozvali.
Druhý je Cesta ze schizofrenie, návod Jindřicha Jašíka s doslovem Pjéra la Šé'ze vydaný letos v lednu v Brně vlastním nákladem. Autor popisuje své prožitky, hledá souvislosti a zákonitosti jejich vzniku a vývoje a možnosti návratu zpět do reality. Reality, která byla původně tak zlá, že bylo nutné vytvořit si úplně jiný svět. Na textu oceňuji sebereflexi autora a také skromnost, s níž předkládá své názory na možné autoterapeutické postupy.
Autor je psychiatr, publicista a vysokoškolský pedagog. Narozen 1939, stále aktivní v ambulantní a lůžkové péči. Při své práci zastává teorii psychosomatického myšlení, tedy bio-psycho-socio-spirituální koncepci.
Zdroj: www.denikn.cz
Autor článku: MUDr. Radkin Honzák (2019)
Toto není uživatelská recenze podle pravidel DK.