Deníček psaný ve zvratcích

recenze

Stalinovy krávy (2012) / herdekfilek (1107 views)
Deníček psaný ve zvratcích
Anička je bulimička. A také prý anorektička. Anička
je zkrátka borec.



Za tatínka, no šup tam s tím. Ale ano, za
tatínka jehož domovinou je Finsko, ty vyhublá Estonská bestie.



A za maminku, no bude to. Ale ano, maminka ti je
blíž Aničko, také Estonka, jako ty, také taková ta verbež ruská, která hned za
hranicemi Finska taví ty své samovary na kulky proti imperialistickému praseti.
Aničko, miláčku, záchod je na čurání, na kakání, ne k obědu. To už bys
měla vědět. Však už jsi veliká, taková, dalo by se snad i podotknout, post
koitální Anička jsi, ne malý nedorostlý rozmazel, jehož 45 kilo už nevyděsí ani
toho neotrlejšího speleologa.



A za světový mír, no otvírej pusinku, Aničko, papej.
Na lžičce je tvá budoucnost s Vlkem, s mužem, jemuž celou knihou
otvíráš neochotně klín, jehož se nedotkneš, jemuž mlčíš do dialogu s tebou.
Jak se ti to líbí, Aničko? Kde se tě může Vlk dotknout? Co bys, pro Krista,
chtěla, aby ti dělal při intimních chvílích? Svěřila ses mu se svou bulimií, se
svým Pánem, který si s tebou pohazuje jako s maňáskem, ale nedokážeš
mu ublížit láskou a pohlazením. Proč, moje lásko? Radši si skočíš na jednu
rychlovku, jednorázovku, s někým cizím? Nemusíš mu říkat miluju tě,
nemusíš se starat o jeho slzy prolité pro tebe, nemusíš se tvářit zaujatě, když
smrká do vlastních ponožek po vlastním orgasmu. Uleví se ti od Vlkova tak
oprudného citu po penetraci v cizím bytě s cizím mužem s cizí identitou.
Ale stejně to budeš pořád ty, Aničko bulimičko. Neutečeš ani od sebe, ani od
Pána, ani od Vlka. Navždy zůstaneš v sobě, sebe totiž nevybliješ miláčku. Škoda, že jsi místo antidepresiv radši neaplikovala antiparazitikum. Možná by se tím i něco vyřešilo.



A za klid duše, Aničko, otevři už tu hubu, nažer se
promarněného potenciálu. Neboj, záchod je zamčený, tady už se zvracet hodnoty
nebudou. Řešíš svou identitu? Své příslušenství k národu? Bulimička Finka
hrdou Estonkou? Tvá rozdvojenost je jako Stalinova kráva, z jednoho struku
rez lágrů, z druhého přeplněné regály hitlermarketů. Ale ano, Stalinova
kráva je ve výsledku koza. To my víme. Struků nemá na rozhazování, jen dva
cecíky, jako ty, Aničko vyhublino, Aničko kostřičko. Tak kým jsi, Aničko plocho?
Estonka z citu nebo Finka z donucení? Nepatříš vlastně jen k národu
vedenému tvým Pánem? Ale ano, myšlenka přiběhla nezvána, nakloň se nad
záchodové prkénko a vyvrať ji ze sebe. 



A za ploché nohy, holčičko Aničko, otevři ten průzor
do svého žaludku a žvýkej, polykej, trav, nevracej ty poživatiny zpět na světlo
bez Boha, zemřela bys. Koukni na linii své Estonské rodiny. Mřeli tvoji předci,
mřeli. Ale za ideály, ty mrcho rozmazlená, za svobodu, mřeli za život. Ale co
ty? Mřeš pro nic. Mřeš jen proto, že mření k životu tak nějak patří. Flákáš
se ode zdi ke zdi, nevíš co se sebou, pohled na tebe by v člověku vyvolal
jen vzpomínku na hodinu, která zbývala do Velkého třesku. Trapné nic v ničem.
Jsi člověk, jsi pokračování historie, tak nebuď tolik trapná. Ale ano, vím,
předstírané slzy jsou také slzy.



A za kouli na noze, Aničko kůlničko, nacpi se,
otvírej papulku, polykej, žij, pro Kristovy nohy. Stala ses jen smutnou ukázkou
změny poměrů, Aničko víličko, kdy vládnoucí mužský šovinismus ustupuje ženské láskyplnosti,
která se hrozivě vztyčila a jala se ohrožovat vše živé na planetě a ty se prostým
zvracením zbavuješ zodpovědnosti. Ztratila jsi svou roli ve světě, ztratila jsi
společenskou depilací svou vagínu. Stejně jako muž, který si společenskou depilací
amputoval vlastní mužství. Škoda, že jste oba použili stejnou žiletku a stejné
mýdlo.



A za konec recenze, Aničko paraplíčko, ale jo, tohle
sousto už ti odpustím, ne na záchod nemůžeš, promiň, to ne. Ale víš, že tě
sepsala jakási Sofi Oksanen? Taková vystylovaná dáma. A víš, že jsi jejím
debutem? A víš, že na tebe už prakticky zapomněla? Má další oběti, novější, na
tobě už jí nezáleží, ty už jí svým zvracením sotva vyděláš na chleba. To jen v Čechách
tě ještě přeložili a stala ses na chvíli aktuální. Taková nepatřičně česká Anča, Anička, Anule. Ale také se na tebe
zapomene. Ne proto, že bys byla nějak špatná, ale víš, taková, sice moc pěkně
sepsaná, ale zcela obyčejná. Sbohem Aničko lasičko, zapomenu na tebe, ale s láskou.

Komentáře (4)

kniha Stalinovy krávy recenze

herdekfilek
30.08.2012

Že ty na mně dokážeš vždycky vykouzlit tak pěkný úsměv. To je až nebezpečná schopnost, toto.

nightlybird
30.08.2012

Mne rovněž mrazí - při představě čeho se asi tak od tebe při realizaci nové techniky psaní dočkám. První věty této recenze ve mně vzbudily pocit takřka Nastěnčí - že tě inspirovaly recenze (nyní již nějakým závistivým moderátorem smazané) autora xy. Naštěstí jsi se vrátil ke své standardní formě a tak doslova trnu, jak se to na mém organismu projeví. Po tvé předešlé recenzi jsem byl tak rozhozený z Freuda, že jsem si šel koupit aspoň nové prkénko (sakra, proč říkám prkénko, když je to z plastu?) do místnosti, kde provádím psychoterapii. Co asi provede ta současná - Stalinova kráva a Anča - to je kombinace, která nejspíš pěkně zamává s mojí chatrnou imunitou. A copak mi přinese závorkový styl, kterým vyhrožuješ. Šel bych už spát, děsím se ale nočních můr....

herdekfilek
30.08.2012

Děkuju pěkně za tvé skvostné, jsem celek polichocen a červen (v srpnu používat přídavná jména, jsou věci toto).
(a ano, poděkování za pochvalu je opravdu takové krátké, člověku je to nějak vnitřně blbé a přitom mu to dělá dobře, a psaní vět do závorek člověka vlastně rehabilituje, proto aplikován vcelku pěkný nápad ze závodní stáje HTO, příště budu psát jenom do závorek)

elfos
29.08.2012

Skvostné až mrazí..