Corina Bomannová - Motýlí ostrov

recenze

Motýlí ostrov (2014) 4 z 5

/ Hřibče

Může jedno špatné rozhodnutí v minulosti ovlivnit život několika následujících generací? Jak ale odhalit pravdu, když se klíčové události odehrály tak dávno a nikdo z tehdejších účastníků už není na živu? Přesně tyto otázky si klade Diana Wagenbachová, hlavní hrdinka románu Motýlí ostrov, který jako prvotinu německé spisovatelky Coriny Bomannové vydalo na jaře letošního roku nakladatelství Knižní klub.

Jak už bylo řečeno, hlavní hrdinkou je Diana Wagenbachová, což je sebevědomá mladá žena, které se však po odhalení manželovy nevěry ze dne na den zhroutí manželství. Když překoná první vlnu oprávněného vzteku a právě přemýšlí, co podniknout se svým životem, tak jí znenadání zavolá pan Green – majordomus domu její tety v Anglii. Bohužel nemá pro Dianu dobré zprávy, její teta Emmely je vážně nemocná a nevypadá to s ní vůbec dobře. Pan Green proto navrhne, aby Diana přijela do Británie a tetu navštívila. Diana nemá důvod dlouho váhat. Teta Emmely jí byla vždy velmi blízká a i když se v posledních letech příliš nestýkaly, tak jedna pro druhou vždy hodně znamenaly.

Během návštěvy v nemocnici Diana zjistí, že tetin stav je mnohem vážnější, než vůbec tušila. Přes silné záchvaty kašle se tetě podaří Dianě prozradit, že jejich rodinu tíží řadu let děsivé tajemství, které může až teď vyjít na světlo a jejím úkolem je, aby jej odhalila. Na základě indicií, které se nacházely v rodinném sejfu, Diana pochopí, že jedinou možností, jak odhalit celé tajemství, je vypravit se na Ceylon. To znamená do míst, kam její předkové před stoletím přišli a která navždy změnila nejen jejich život, ale poznamenala i život jejich potomků.

Paralelně s Dianiným pátráním má čtenář možnost sledovat osud Dianiny praprababičky Grace a její rodiny. Díky Grace se seznamujeme s tradiční kulturou a lidovými tradicemi Ceylonu 19. století, které dnes už buď vymizely, nebo prošly určitými změnami.

Prostřednictvím Grace autorka také čtenáři naznačí, co všechno si tehdy mohla a nemohla dovolit dospívající dívka z dobré a bohaté rodiny a pokud už máte o této době trošku vytvořený obrázek, tak je vám asi už předem jasné, že toho mnoho nebylo. Zejména v oblasti citů a lásky si nemohly tehdejší dívky diktovat téměř nic.

Co se týče popisu ceylonského prostředí, ať už v minulosti či v současnosti, tak spisovatelka Corina Bomannová odvedla v románu Motýlí ostrov velmi zdařilou práci. Nelze nic jiného, než smeknout před její znalostí místních reálií a jejich velmi citlivého a uvěřitelného použití. Ať už o této zemi a jejích zvyklostech máte či nemáte vytvořené nějaké povědomí, tak vězte, že autorka vás Ceylonem provede tak poutavě, že hned první věc, kterou po dočtení románu uděláte, bude vyhledání nejvýhodnějších letenek na ostrov (případně i nejlevnějších zájezdů, dobových fotografií, či nejrůznějších informací o pěstování čaje atd.).

Samotný příběh se čte velmi dobře a děj příjemně plyne. Než se Diana pustí do pátrání, tak může román působit trošku zdlouhavým dojmem, ale jakmile odletí na Ceylon a začne se střídat minulost s přítomností, tak kniha nabere takový spád, až se nebudete stačit divit. Čím víc se budete společně s Dianou blížit odhalení rodinného tajemství, tím víc pro vás bude těžší se od knihy odpoutat a jít dělat něco jiného.

Motýlí ostrov byl pro mě osobně velmi milým překvapením. Přiznám se, že jsem vždy k německým spisovatelkám přistupovala s určitými předsudky, které byly dány nepříliš povedenými romantickými televizními filmy z německé produkce. Na základě těchto filmů jsem si myslela, že německé autorky neumí napsat příběh, který by byl romantický a zároveň nepůsobil naivně a hloupě. Po přečtení Motýlího ostrova jsem byla nucena změnit názor a uznat, že jsem se v nich spletla. Ony to umí, a to velice dobře a já se jim tak za svou předpojatost hluboce omlouvám.

Ukázka:

Záchvat kašle způsobil, že se přístroje děsivě rozpípaly. Diana zděšeně ustoupila, a už chtěla volat sestru, když se všechno zase samo od sebe uklidnilo.
Se zasténáním klesla Emmely do polštářů. „Nad naší rodinou leží stín tajemství. A to tajemství Grace neznala.“ Když opět otevřela oči, působil její pohled zasněně, jako by v dálce viděla ženu, která zemřela ještě před válkou. „Moje babička měla kvůli tomu hrozně špatné svědomí.“
Její dech byl teď trhaný, jako by ji slova strašně namáhala.
„Bohužel ti nemůžu říct, oč přesně šlo. Vždycky jsem měla podezření, že moje matka věděla trochu víc, ale nikdy mě do toho nezasvětila. Jediné, co mi na smrtelné posteli prozradila, bylo, že tajemství babičky Victorie má být odhaleno teprve tehdy, až už jen jedna z nás zbude na živu. Ty jsi poslední odnož naší rodiny, protože já bohužel nikdy neměla děti. Takže teď nastal ten čas.“