Co v sobě skrývají krásné ženy?

recenze

Vytříbený vypravěčský styl pana Vondrušky jsem si oblíbila už při čtení knihy Ještě že nejsem kat. Když se mi naskytla možnost přečíst si jeho další novinku, Smrt ve Vratislavi, neváhala jsem a očekávala od knihy skvělý čtenářský zážitek. Jen jsem se k četbě dostala až na úplném konci července, což nebylo přesně podle mých plánů. A když se nad tím zamyslím, ono jaksi nic nevychází podle mých plánů.

Oldřich z Chlumu, čerstvě ženatý královský prokurátor, je vyslán samotným Přemyslem II. Otakarem do Vratislavi, kde záhadně zmizel velvyslanec českého krále pátrající po ožehavých věcech podvodů a nepřesností. Oldřich se do Slezska vydává spolu se svou ženou Ludmilou z Vartemberka a spíše přítelem než panošem Otou a pátrají po ztraceném rytíři, který byl naposledy spatřen s neznámou tajemnou zrzkou a později i po vrahu jeho násilně usmrceného bratra.

"Myslel jsem, že se budete radovat víc," rozmrzele opáčil Přemysl II. Otakar. "Už proto, že to bude na náklady mé královské pokladnice. Pojedete do Vratislavi. Jak už jsem řekl na začátku, naše jednání je důvěrné. Tak tedy poslouchejte."
(Přemysl II. Otakar vysílá Oldřicha do Vratislavi, str.16)

SPRAVEDLNOST JE JEN JEDNA
V tomto románu, který volně navazuje na předchozí díly ze série Hříšní lidé Království českého, je stejně jako v minulosti hlavní postavou královský prokurátor Oldřich z Chlumu, který už vyřešil spoustu vražd a odhalil nejednoho zločince. Je to muž držící se křesťanské víry, avšak řídí se heslem, že spravedlnost je jen jedna a občas člověk musí lhát, aby se dostal k pravdě. Na scéně se však nově objevuje i žena, Oldřichova čerstvá manželka Ludmila. Té se pro změnu dostalo vychování ve francouzském klášteře a jen stěží se učí Oldřichovým pátracím metodám, avšak jelikož ho nadevše miluje a jelikož chce zůstávat součástí tajné výpravy, krotí svou pro obyčejný svět plný zločinců příliš počestnou mysl. Třetí postavou, bez níž by vrazi nebyli odhaleni, je Oldřichův panoš Ota. Už dávno odrostl z role panoše, ale jelikož je blízkým přítelem, skoro synem svého pána, těší se z příjmů tohoto zaměstnání i ve svých dvaadvaceti letech. Má mimo jiné rád ženy a navzdory Ludmilině pohoršení z tohoto zalíbení se při vyšetřování ve Vratislavi ukáže být velmi schopný díky rozmluvě s nevěstkami, které se na scéně běžného života i toho kriminálního objevují v tomto případě až podezřele často.

V případu hrají důležité role i jiné postavy - mladá a krásná nevěstka Maryla, vratislavský rychtář Přech a významný podíl na důležitosti zasluhují i zájezdní hostince, v nichž se většina děje a špatností odehrávají. Je jarmark a ve Vratislavi je mnoho cizinců - ideální příležitost pro podsvětí a ziskuchtivé hříšníky.

Bohužel musím říct, že ačkoli má pan Vondruška většinu větší jedničkových, na charakteru postav by měl ještě zapracovat. Nejsou sice vyloženě černobílé, ale k tomuto povahovému kontrastu nemají daleko. V knize to sice není až tak rušivý element, ale přeci jen to nepůsobí dobře, když uvážíme, že má autor na kontě více jak padesát děl.

KULTIVOVANÉ ROZHOVORY
Druhou chybou, která svým způsobem není chybou, jen trnem v mém oku je používání výhradně spisovné češtiny. Proti té samozřejmě nic nemám, naopak jí dávám přednost před tou obecnou, avšak nedokážu si představit, že by ve středověku, v prostředí obyčejných neurozených měšťanů, ve společnosti nevěstek či zločinců nebo při rozhovorech mezi sebou mluvili lidé spisovně. To prostě nejde, není to přirozené a obzvlášť ne pro podmínky, které si autor nastavil.

Na to, že je v dialozích užívána čeština i tam, kde je zmíněno, že se jedná o latinu/francouzštinu/němčinu, jsem si už zvykla po tolika knižních zkušenostech a zklamáních, takže to pro mě zas tak pichlavé a ožehavé není a nebudu to tedy brát jako chybu hodnou kritiky. Prostě to tak autoři dělají.

Tentokrát to Otu vůbec nebavilo. Stále měl před očima její krutý výraz. Překvapeně si však všiml, že Magdalena je milostnou hrou zcela pohlcená. Měl dost zkušeností, aby poznal, že prudkost své touhy nehraje. V tom, co dělala, byla zvláštní krutá zvrácenost, neboť sem přece přišla pouze proto, aby ho mohla co nejdříve oloupit a zabít.
(Panoš Ota z nepříjemné části vyšetřování, str. 280)

ORIGINÁLNÍ ZAŽITOSTI
Takže si to shrneme - hlavními tématy tohoto historického detektivního románu jsou ženy, ženské povahy a ženská mysl (ať už v případě nevěstek či společného života Ludmily a Oldřicha), rytířskost, čest a statečnost, nevzdávání se po neúspěších. A samozřejmě jde, stejně jako ve většině kriminálních případů, o peníze. Navzdory tomu, že jsem vám právě heslovitě vyjmenovala, o čem Smrt ve Vratislavi a jistě bezpočet dalších knih jsou, si stojím za svým názorem, že pan Vondruška do příběhu vnesl něco víc.

Všechny své knihy věnuje tento autor své milované, rovněž píšící ženě Aleně a proto je pro něj téma žen a jejich společného žití s muži velmi klíčové a charakteristické. Ze vztahu Ludmily a Oldřicha jsem cítila svěžest nového manželství a nadějí v krásný život - u Ludmily se jednalo o skromně vášnivou lásku k muži, který se jí ujal po výchově v klášteře, Oldřich ve své ženě vidí bohyni, která mu dodá vše, co ke štěstí potřebuje, včetně lásky, podpory a potomků. Líbí se mi, že šlechtic z Chlumu není žádný namyšlený páv a mocí opilý muž jako byl Jindřich VIII., o kterém jsem v souvislosti s životem Anny Boleynové četla nedávno. Přesto má romantické žití s Ludmilou jistou důstojnost, kterou manželství obyčejných vesničanů nebo chudších vrstev může postrádat.

Za mě tedy knížku doporučuji, protože autor to má moc hezky vymyšlené. Pasuji tímto Vlastimila Vondrušku v mém žebříčku detektivních autorů na přední příčky!

MÉ HODNOCENÍ:
90 %

Za poskytnutí této příjemné knihy k recenzi děkuji nakladatelství Moba!

Komentáře (0)