Chtěl bych tě takhle namalovat...

recenze

„Chtěl bych tě takhle namalovat.“ Jeho hlas byl stejně něžný, jako jeho dotek – právě mi pohledem přejížděl přes klíční kost a pak se sunul níž…

Zamilovaná. Rozněžnělá a ukonejšená v náručí knihy. Tak jsem se cítila po přečtení této báječné Adultky, která ve mně vyvolala ty správné emoce. Vím, že tuto knihu nečtu naposledy. Budu se k ní vracet, protože ponořit se zpět do světa, který autorka sepsala, je natolik lákavé, že neodolám.

Dlouze jsem přemýšlela, co bych této knize mohla vytknout… A nepřišla jsem vůbec na nic. Do žánru New Adult rozhodně patří a lze ji zařadit k jedním z nejlepších knih, které kdy mezi Adultky patřily.

Zpětné ohlédnutí a ohodnocení:

I. Místo – sto procent

Děj se odehrává na vysoké škole, kterou autorka velmi dobře ztvárnila. Jakmile otevřete knihu, okamžitě vás to vtáhne do světa vysokoškoláků a vy, jako temný stín, doprovázíte hlavní hrdinku všude. Ačkoliv autorka se sáhodlouze nerozepisovala o kampusu, tak pocit skutečnosti je hmatatelný. Vnímáte studenty na chodbách. Cítíte je procházet kolem sebe a často do vás i vrazí. Je jich tam neskutečné množství a nejlepší na tom je, že i ve změti spousty jmen a těl se autorce dokonale povedlo zůstat u hlavních postav, neodlákat pozornost a ani nijak přítomností ostatních nerozrušovat. Množství ostatních postav je popsáno tak, že vůbec nepletou děj a přitom vnímáte, že jste ve společnosti.

II. Hlavní hrdinové – sto procent

Kniha je sepsána z pohledu hlavní hrdinky Jacqueline, což je sympatická a jemná dívka. Její charakter nenudí, nijak nedráždí a stává se v průběhu knihy více a více sympatický. Mohla by být třeba více rebelská kvůli vzrušení, ale tady to vůbec není zapotřebí. Ona je prostě přirozená a to se mi na ní líbí. Každý charakter má své a Jackie (tak se jí na začátku říkalo) je slušňačka a úžasná zvídavá, chytrá osůbka – prostě holka, jak má být a nudit se s ní určitě nebudete.

Autorce se podařilo vytvořit velice lákavého hrdinu, tzv. Dva v jednom. Úžasně poukázala na dva různorodé živly v jednom muži a skvostně do nich zapracovala Jackiiny doměnky. Hlavní hrdina totiž není zobrazen jako typicky skvělý, úžasný a dokonalý chlapec, i když díky tomu, co všechno zvládá, to už zavání nadlidstvím, ale má i své temné stránky…
Je to velice tajemná postava a všechno, co se o něm dovídáme, je velmi záhadné, protože ho známe pouze natolik, nakolik ho dokáže poznat hlavní hrdinka. Díky tomu je příběh tajuplný a úplně to čtenáře strhne natolik, že se od knihy nedokáže odloučit.

Když se vyřeší jedna záhada, stále zůstává hlavní hrdina přitažlivý a hlavně… to důležité. To, co vře pod povrchem, zůstává skryté. Tentokrát je to dojemné tajemství, které vezme za srdce. Je to velmi dobře sepsáno. Do této knihy se drsné drama nehodí, ale autorka i cosi nelichotivého dokázala sepsat tak, aby to do knihy přirozeně zapadlo a nenarušilo atmosféru. Ba naopak ji pozvedlo.

Nemyslím si, že by existovala čtenářka, která by byla znuděná a přestala knihu číst…

III. Ostatní postavy – sto procent

Jsou ztvárněny natolik dobře, že si je člověk dokáže představit. Jejich reakce mu přijdou přirozené a poznává povahy, aniž by se musel sáhodlouze zamýšlet. A to i přesto, že kolem nich autorka procházela okrajově a zabývala se především hlavními hrdiny. Vždy dala možnost poznat, jak vedlejší postavy jednají a co je k tomu vede. Naštěstí jsou přímočaré, nemotají hlavu, takže velmi vhodným způsobem a nijak rušivě pozdvihují děj.

Já osobně jsem si oblíbila Jackiinu kamarádku Erin, která byla trochu rozpustilejší a velmi přátelská, vtipná a podporující. Nejspíš by bez ní hlavní hrdinka působila trochu jako šedá myš, ale Erin ji dokázala zachránit a to úžasným způsobem. Její přítel Chaz se sice moc neobjevoval, ale i tak jsem si ho oblíbila a dala mu druhou šanci.

Dr. Heller si získal můj respekt. Působil vážně a přitom dokázal být věcný, silný a chápat i mladé lidi. Dával druhé šanci, a když je využili, byl ochotný je podporovat i nadále. Je další postavou, která se čtenáři příjemně dostane pod kůži a já ho tak trochu srovnávala s Rayem, Landonovým otcem, kterého jsem sice nijak neznala, ale měla jsem ho díky vyprávění Dr. Hellera před očima.

Benji je poklidný vtipný chlapec, který sedí vedle Jackie. Zprvu jsem si říkala: „Jejda, co to je za kluka?“ Až se nakonec ukázal jako správňák. Odhalil se trochu víc a dokonce se svěřoval i s osobními informacemi, což bylo jako by mě přijal a působilo to příjemně.

A jsou tam další a další, které si oblíbíte, přestože se ukáží třeba jen párkrát. Některé postavy skvěle vzbuzují odpor, nenávist, znechucení a další negativní emoce. Ty pocity nejsou příliš ostré, ale ta nelibost tam prostě je a to se mi na tom líbí. Tento příběh není situován pro nenávist, ale křehkou tajemnou linku, která se vznáší celým příběhem spolu s okouzlením a zamilovaností.

IV. Ostatní – sto procent

Podle mého v knize chybí tzv. vata, což jsou části, které nudí jsou nepotřebné, stokrát omílané a čtenář by je nejraději přeskočil. Tak tyto části jsem v Easy nenašla. Možná by se tam naopak mohlo přidat pár kapitol a situací, ale i přesto si myslím, že takhle byla kniha naprosto okouzlující a nemusela bych ji vůbec měnit. Ty další kapitoly bych chtěla hlavně proto, že mě to opravdu nadchlo a přišel stesk, když to všechno skončilo…

Když si tak počítám své hodnocení (4x100%), tak tu máme výsledkem knihu žánru NA, kterou si kdykoliv přečtu a spokojeně se u ní budu usmívat. Vřele doporučuji. :o)

Knižní obálka:
Ta se dá považovat za průměrnou, ale hezkou. Poukazuje na dva milence. Modelům to sluší, tak co víc si přát... Snad jen, měla jsem pocit, že by si Easy zasloužila na obálku něco skutečně jednoduchého... třeba jemnou linii kreseb od samotného Landona... :o))