Cesta do Podlondýna

recenze

Nikdykde (2006) / čemijka (420 views)
Cesta do Podlondýna
V 90. letech byl natočen šestidílný seriál Nikdykde, ke kterému napsal scénář právě Neil Gaiman. Stejnojmenné románové dílo, jak jinak než v žánru urban fantasy, která je pro Gaimana typická, vzniklo nejspíše současně s tímto seriálem. Čtenáři s hrdiny postupně prozkoumávají londýnské uličky, známé budovy, stanice metra i jeho kanály a odpadní stoky, jenž otvírají taje tzv. Podlondýna.

Ve dvaceti kapitolách sledujeme osud Richarda, kterému budoucnost přichystala dlouhou cestu, ve které budou hrát velkou roli dveře. Cesta je zde hlavním a důležitým motivem v nejrůznějších podobách. Cesta za pomstou, za pravdou, cesta za navrácení svého života či hledáním své existence.

Paralelní kompozice nám umožňuje sledovat osudy postav Richarda a Dvířky, dokud se nesetkají a nezasáhnou do svých životů. Čtenáři, prostřednictvím filmového střihu, však mohou hltat dění kolem více postav najednou, což občas autorovi posloužilo k dějové retardaci. Tyto úseky jsou nejčastěji vyplňovány jedinečnými dialogy mezi nájemnými vrahy panem Vandemarem a panem Croupem. Autor nám také originálním způsobem zprostředkovává Richardovy myšlenky, ve kterých si píše imaginární deníček a ironicky komentuje a shrnuje události, které se mu zrovna dějí.
Prostory Podlondýna poskytují život různým mýtickým postavám, kterým autor ponechal jen zlomkové charakteristické vlastnosti. Není tak těžké narazit na mluvící krysy a jejich sloužící krysomluvčí, na anděla, kanálníky, lovce či mnichy.

Co se týče postav, autor si s jejich psychologickým profilem moc velkou hlavu nedělal. Celkově jsou zpracovány jen povrchově a jednoduše, ale možná v tom tkví jejich kouzlo. Postavě Richarda se nejspíše dostane největšího posunu, od naivního ňoumy k potenciálnímu hrdinovi, který je kupodivu nakonec tam, kde má být. Dvířka, která Richardovi převrátí život naruby, přestože oplývá značnou statečností, potřebuje i ochránit a tak ukazuje i svou zranitelnost. Jejich nevyzpytatelný průvodce, Markýz de Carabas je spíše sběračem laskavostí a čtenář si nemůže být nikdy jistý, co v danou chvíli udělá, co se mu bude zrovna hodit. Dvojice nájemných vrahů, pan Vandemar a pan Croup (Lišák a Vlk) vnášejí do děje hrůzu a zároveň určitý stupeň nechutnosti a zvrácenosti, hlavně co se týče Croupových stravovacích návyků. Gaimanův lehký anglický humor i tak působí na čtenáře uvolněným dojmem, jenž situaci dokáže buď zlehčit nebo zvýšit hrůzu přimícháním špetky černého humoru.

Nejenže si autor rád hraje se slovy, ale i s jejich mnohoznačnými významy. Dílo je hlavně založeno na barvitém vypravěčském popisu a obraznosti, stává se lehce uvěřitelné, kde platí, že už cesta je toužebným cílem.

Komentáře (1)

kniha Nikdykde recenze

Skeeve
24.03.2014

Ta kniha si mě naprosto získala. Upřímně mohu říct, že překvapivě... Neil Gaiman je talent, to se musí nechat. Jeho příběhy zbožňuji. (Tedy alespoň tu část, se kterou jsem měl tu čest se doposud seznámit).

Pokud si dobře vzpomínám, v knize (alespoň v tom mém vydání) se autor zmiňuje, že příběh "Nikdykde" psal jako scénář stejnojmenného seriálu pro BBC, ale že ho docela trápili, protože mu většinou spoustu věcí produkce, či kdo, vyškrtala - a on jim jen pokaždé zklamaně řekl "to nevadí, napíšu to pak do své knihy" - což zase štvalo produkci.
Ale aspoň že tak, kdyby vše skončilo jen u seriálu, svět fantastiky by byl chudší o jeden z pokladů. :)