Český thriller na mezinárodní úrovni

recenze

Mrtvé ženy jsem kvůli hromadám jiných knih dlouho opomíjel. Až nyní konečně nadešel ten správný čas. Dle ohlasů se dalo očekávat, že bude kniha dobrá. A byl jsem mile překvapen, jak moc dobrá ve skutečnosti je.

Úvodní příběh Smrt v Kapverdách by krásně obstál i jako samostatná povídka a jelikož vynechávám anotace, po jeho přečtení jsem se domníval, že v rukou držím sbírku povídek, které mají společné téma – mrtvé ženy. Tak tomu ale není a všechny epizody dohromady tvoří ucelený příběh.
Detektiv Hank Giorgio, který si s manželkou vyrazil na opožděnou svatební cestu na Kapverdy má vyvinutější dedukční schopnosti než ostatní v jeho oboru. To z něj dělá takového Sherlocka Holmese dnešní doby. Přidanou hodnotou je navíc jeho dvoumetrová kulturistická postava.
Ale kde Bůh nadělil, jinde zase ubral. Hank je emocionálně labilní a když dojde na vraždu jednoho z jeho blízkých, nedělá mu problém na případu pracovat s potřebným odstupem a zaběhlým profesionálním přístupem. Smrt v Kapverdách má hned dva překvapující momenty a je to taková polívčička na zahřátí před hlavním chodem, který začíná kapitolou s názvem Skokanka.
Ten se odehrává přibližně týden po prvním příběhu. Hank se svou kolegyní Larisou přijíždí na místo činu - k mrtvému tělu ženy, která podle všeho vyskočila z okna jedné z kanceláří budovy, kde se v plném proudu odehrává firemní večírek. Hank opět zapojuje své vynikající detektivní schopnosti, aby vytřel svým kolegům zrak a během večera celý případ vyřešil. To ale ještě nikdo netuší, že případ „skokanky“ je jen vrchol ledovce a že Hank se svými kolegy rýpnul do vosího hnízda. Jak vidno, někomu z vyšších míst je vyšetřování proti srsti a do celé věci se okamžitě zapojují federálové, kteří mají vše zamést pod koberec. Mimo Hankovi kolegyně Larisy, se také seznamujeme s forenzním technikem Stanleyem Chakirisem, který má vůči Hankovi značnou averzi. Další kapitoly s názvy Amatérské filmy a Torzo nám odhalí, proč tomu tak je a také jak důležitou roli hraje postava Stanleyho v celém příběhu.
Aby toho nebylo málo, na Hankových bedrech leží tíha nevyřešeného případu sériového vraha, kterému se pro jeho praktiky začalo přezdívat „fotograf“.

Pokud máte rádi temné krimi thrillery se sympaťákem v hlavní roli, kde se pořád něco děje à la Jeffery Deaver, určitě se vám Mrtvé ženy budou hodně líbit. Mně osobně svou strukturou a tím, jak jde autor více do hloubky postav a zaměřuje se i na jejich soukromý život, kniha připomíná díla mého oblíbence Eda Brubakera.
Určitě se nenechte odradit tím, že je autor „tuzemák“, jelikož kvalita děl českých autorů raketově stoupá a díky zahraničním lokacím, ve kterých se román odehrává, nemáte nejmenší šanci poznat, že se jedná o dílo našince. Mrtvé ženy tak mohou s přehledem soupeřit s kdejakým americkým či skandinávským thrillerem a ani zdaleka z tohoto souboje nevyjdou s ostudou.
Kdo už od Martina Štefka četl román Nikdy se nepřestala usmívat, potěší ho malý „štěk“ soudního psychiatra Roberta Jenkinse.
A jelikož se mi po Hankovi Giorgiovi již zastesklo, hned se vrhnu na knihu Farma zrůd, která je letošní autorovou novinkou a na Mrtvé ženy plynule navazuje.

Komentáře (0)