Červený provázek

recenze

Karmínové pouto (2018) / Kikina182
Červený provázek
Rachelle byla obyčejnou dívkou, kterou její teta Leonie učila na Lesodějku, aby mohla svou vesnici ochránit před Temným hvozdem. Jenže při svých cestách Rachelle potká hvozdana a myslí si, že když si získá jeho důvěru, mohl by jí vyzradit, jak skončovat s Požíračem jednou pro vždy. Ale nechá se napálit a hvozdaň ji označí. Má tak na výběr. Buď do tří dnů někoho zabije a stane se Pokrevnou nebo zemře.

O tři roky později slouží Rachelle králi, což je jediná možnost, jak jako Pokrevná v tomto světě přežít. Ale i přesto, že už není člověk, pořád jí jde jen o ochranu lidí. Zatím se však ocitla na mrtvém bodě a neustálé vtípky ze strany pokrevného Ereca, který se jí snaží přesvědčit, aby se stala jeho milenkou také nepomáhají.

Když se král rozhodne, že bude Rachelle strážit jeho syna, je z toho z počátku otrávená a uvažuje i o dezerci, aby se mohla věnovat svému pátrání po tom jediném, co dokáže zničit Požírače. Brzy se však ukáže, že by jí mohl Armand v jejím pátrání pomoci. Je toho v něm totiž mnohem více, než se z počátku zdá.

Tento rok u nás vyšla první kniha ze série Pohádky, a to Krutá krása, což je retelling Krásky a zvířete. Opravdu hodně jsem se na knihu těšila, ale bohužel byla na rozdíl od mého očekávání průměrná. I tak se mi na ní však mnoho věcí líbilo, a tak jsem se nemohla dočkat až si přečtu její další knihu. Věřila jsem, že Karmínové pouto bude mít opět skvělý příběh, ale doufala jsem, že se autorka zbaví některých nedostatků.

Většina knihy je vyprávěná v er-formě, ale je v ní i jeden okamžik, kdy se pohled osoby mění. Ale vzhledem k situaci se to docela hodí, i když přiznávám, že to je trochu nezvyklé, ovšem nejedná se o nic špatného.

Samotný příběh je doplněn několika stránkami s příběhy, které se staly kdysi dávno a perfektně tak doplňují příběh, a ještě více objasňují situace o kterých postavy mluví. Je to skvělý detail, ale přiznám se, že jsem se v těch příbězích občas trošičku ztrácela, protože jsem si je nedovedla časově zařadit.

Jinak jsem s knihou žádný větší problémy neměla. Možná na začátku, kdy byl najednou časový posun jsem byla trochu zmatená, ale rychle jsem se zorientovala. Dál už v knize opravdu nic nebylo a do knihy jsem se tak bez problému začetla.

Stejně jako u Kruté krásy přišla Rosamund Hodge s opravdu zajímavým a originálním námětem na knihu. Tentokrát se opravdu jen lehce inspirovala Červenou Karkulkou, ale většina příběhu byla z její hlavy, což je rozhodně plus.

Skvělé je také to, že je příběh nepředvídatelný. V tomhle případě je tu klasický milostný trojúhelník, ale až do poslední chvíle nevíte, jak to se vztahy mezi hlavními hrdiny dopadne, stejně tak jako není jasné, jak dopadne dobrodružná linka příběhu.

Karmínové pouto se svým propracováním hodně liší od Kruté krásy. Ta byla průměrná především proto, že autorka nedokázala svůj nápad pořádně rozebrat a nebyl tak využitý potenciál knihy. Ovšem u Karmínového pouta je to úplně jinak. Tentokrát Rosamund Hodge svůj nápad skutečně promyslela a všechny dílčí části dotáhla do konce, takže vznikl opravdu kvalitní příběh.

V případě této knihy musím autorce pochválit i postavy. Všechny jsou popsány opravdu důkladně ať už po jejich vzhledové či emocionální stránce. Mají dobře promyšlenou minulost a všechno co dělají má logiku, což u autorčiny předchozí knihy občas trochu pokulhávalo.

Na Karmínové pouto jsem se opravdu těšila, ale popravdě jsem někde v koutku mysli spíše počítala s tím, že se bude kniha podobat Kruté kráse. Takže mě doopravdy překvapilo, jak povedená tato kniha ve skutečnosti je a jsem z ní doopravdy nadšená.

Pokud máte rádi retellingy pohádek, obzvlášť pak Červenou Karkulku, ale nevadí vám, když se pohádkového podkladu příběh moc nedrží, tak vám Karmínové pouto moc doporučuji. I v případě, že se vám nelíbila autorčina první kniha, protože tahle je opravdu mnohem lepší.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Albatrosmedia - CooBoo.

Komentáře (0)

kniha Karmínové pouto recenze