Černá a purpurová: jak snadné je ztratit vlastní lidskost a jak ji láska může zase najít

recenze

Černá a purpurová (2020) / VasnivaCtenarka
Černá a purpurová: jak snadné je ztratit vlastní lidskost a jak ji láska může zase najít
Jste-li milovníci příběhů z 2. světové války, pak jste narazili na tu pravou knihu pro vás.

Černá a purpurová vypráví svůj příběh ve dvou dějových linkách, které se tu a tam prolínají.

Příběh z první dějové linky nás seznamuje s Franzem, mladíkem z Rakouska, který vyrůstal v silně věřící rodině pod nadvládou babičky. Jeho tatínek vlastnil řeznictví a vše, co babička řekla, bylo svaté. Franz to rozhodně neměl v takovéto rodině jednoduché. Tato dějová linka nám přiblíží, jak Franze zradil Bůh a jak se postupně z hodného a v Boha věřícího mladíka stává nacista, který nemá nejmenší problém bez mrknutí oka zabíjet Židy v koncentračním táboře.

Druhá dějová linka nás zase seznamuje s židovskou rodinou, bydlící ve slovenské Bratislavě. Milena je mladá, nezávislá a snad i trošku paličatá dívka, která cítí, že její budoucnost je jiná, než být pouhou ženou v domácnosti a manželkou židovského muže. Čím je doba před 2. světovou válkou pro Židy vypjatější, tím je celá situace pro Mileninu rodinu náročnější. Milenin otec přichází o prestižní zaměstnání advokáta a rodina se potýká s bídou a hladem. Milena začíná zpívat v bratislavském nočním klubu a tím přináší, i přes nelibost své matky, domů peníze, díky kterým má rodina peníze na jídlo.

Situace na Slovensku houstne a Židé jsou hromadně deportováni do koncentračních táborů. Ani Milena toho není ušetřena a tak i ona na vlastní kůži poznává život v Osvětimi. Potýká se se všemi zrůdnostmi, které se v Osvětimi dějí. Její život visí denně na vlásku. Stačí upadnou v nemilost jakéhokoliv nacisty a její život bude zpečetěn.

Jednoho dne se však Milena účastní oslavy Franzových narozenin v Osvětimi, na které mu zpívá. Její zpět však Franze osloví natolik, že v ní najednou už nevidí prašivou a bezcennou Židovku, ale zejména hrdou ženu. Člověka. Lidskou bytost, do které se zamiluje.


Je to právě Milena, která mu otvírá zase srdce a která z něj postupně začíná dělat člověka v tak nelidském prostředí. Díky jeho lásce Milena přežije celé osvětimské peklo.

Celý příběh je inspirován skutečnou událostí, jen autor Wojciech Dutka pozměnil jména hrdinů.

Kniha je rozdělená do 4 větších částí, z nichž každá má několik kapitol.

Já osobně už nemám příliš ráda knihy z 2. světové války. Jsou to více méně stále se dokola opakující tatáž zvěrstva, která se tam děla. Ale v tomto příběhu mi to při čtení zase tak moc nevadilo. Ano, i v tomto příběhu jsme byli svědky naprosto nelidských momentů, ale těmto momentům nebyla věnována plná pozornost autora. Pomáhaly jen dokreslovat prostředí, ve kterém se oba hlavní hrdinové nacházeli.

Autor nás velmi vkusně přenesl do světů obou hrdinů. Díky detailnímu zpracování životních příběhů hrdinů a současně také jejich vnitřních světů jsme mohli okusit a snad i trošku pochopit jejich chování a to, jaký vliv prostředí mělo na jejich psychický vývoj.

Stejně tak dobře autor propracoval popis prostředí, které je obklopovalo. Tady mám možná jedno malé ale, které vlastně ani nevím, jestli je “ale”. Přišlo mi, že autor prostředí popsal velmi věcně. Surově, ale věcně. Prostě tak, jak to bylo. Na jednu stranu je to dobře, protože jsme nebyli zase tak moc šokováni z těch hrůz, které se tam dějí, na druhou stranu tady byla promarněna příležitost napsat knihu tak, abychom byli opravdu hluboce zasaženi bestiálními činy, které se tam dějí. To si už musí asi každý sám zvážit, čemu by dal spíše přednost.

Musím uznat, že přestože má kniha něco málo přes 430 stran, četla se velmi dobře a hlavně rychle. Styl psaní Wojciecha Dutky je poměrně jednoduchý, trefný a výstižní. Díky tomu jste měli pocit, že žádná věta v knize nebyla zbytečná.

Knihu hodnotím jako velmi krásné a povedené dílo a jsem velmi ráda, že jsem si ji mohla přečíst. Kniha je totiž příběhem o tom, jak snadné je ztratit lidskost v nelidských podmínkách a také jak láska může pomoci tuhle lidskost v sobě zase objevit.

Knihu rozhodně doporučuji.

Komentáře (0)

kniha Černá a purpurová recenze