Čeho Billy lituje?

recenze

Tina žije v manželství, které by se v žádném případě nedalo nazvat ideálním a vlastně ani přijatelným. Tinin manžel je opilec, který rozhodně neváhá s uhozením své ženy. Tina ho přesto velice miluje, ale i ona chápe, že by bylo nejlepší od něj odejít. Jenže nemá peníze, ani místo kam by šla. A pak náhodou narazí na dopis, který byl napsán krátce před druhou světovou válkou a záhada, kterou představuje, jí nedá spát a odvede její myšlenky daleko od jejího násilného manžela.

Chrissie pochází z významné rodiny a Billy z docela chudé. Ovšem, když se tito dva potkají, zamilují se do sebe. Bohužel ne všechny vztahy dokáží překonat, když se proti nim spikne v podstatě celý svět. Ale i tak všem těmto okolnostem vzdorují tak dlouho, jak jen mohou. Otázkou ale je, čeho Billy ve svém dopise lituje? A pro ho Chrissie nikdy neposlal?

Mám ráda romantické příběhy, ale musí mě něčím zaujmout. Musí obsahovat alespoň náznak originálnosti, něčím vyčnívat nad ostatními, protože těchto knih je opravdu hodně a dost často se stává, že většina z nich je založena na stejném principu. Dopis mě zaujal právě titulkem "V tragédii jedné ženy se skrývá naděje druhé…" Zní to opravdu dobře, zajímavě. A ukazuje to, že Dopis pravděpodobně nabídne něco mnohem hlubšího než jen knihu s předvídatelným a absolutním happyendem.

Příběh je psán v er-formě, což je rozhodně dobrá volba, jelikož je v knize několik samostatných příběhů, které se vzájemně prolínají v jeden, a tak je tam i mnohem více hlavních aktérů.

V knize se objevují dvě časové roviny, a to doba okolo roku 1939 a pak okolo roku 1973. Ale je fakt, že i samotný prolog a epilog by se dal považovat za takovou třetí časovou rovinu této knihy.

Přestože se na první pohled může zdát, že když je toho na zhruba dvě stě stránkové knize tolik, tak se v tom člověk nemůže vyznat, ale opak je pravdou. V tomto případě je všechno pečlivě děleno na části, kapitoly a nechybí ani jediné označení toho, do kterého roku se příběh kdy přesouvá. Sice v knize není přímo označeno, kdo je v určité chvíli hlavní hrdina příběhu, ale to v tomto případě vůbec nevadí, protože to každý čtenář bez problému pozná. Všechno to na sebe svým způsobem krásně navazovalo a čtení odsýpalo, takže ke stylu psaní vlastně nemám žádnou námitku.

S příběhem je to však trošku komplikovanější. Jednoznačně můžu říct, že je to opravdu krásný a zajímavý příběh, který jsem si jako milovnice romantiky užila. Bohužel to má však jeden háček. Chvílemi je kniha neuvěřitelně předvídatelná a některé pasáže jsem odhadla ještě mnohem dříve, než se k nim kniha vůbec přiblížila. Což by se rozhodně stávat nemělo.

Další věcí jsou postavy. Při čtení jsem si to sice příliš neuvědomovala, ale když jsem se nad tím po přečtení zamyslela, uvědomila jsem si, že postavy, ať už vlastní nebo vedlejší, jsou popsány docela povrchově. Působí skutečně jen jako postava, něco neskutečného. Ale faktem je, že ti nejlepší spisovatelé dokáží svým postavám vdechnout "život" a čtenář si je pak udrží v hlavě mnohem delší dobu, občas dokonce déle než příběh. Bohužel, tohle je v romantické literatuře dost časté a je to opravdu škoda.

Co jsem si ale při čtení zřetelně uvědomovala byly některé nelogické věty, které postavy vypustily z úst. To byly takové nesmysly, že jsem nevěděla, jestli se hlouposti hlavních postav smát nebo brečet. Netuším, jestli to tam dala autorka záměrně, aby jasně ukázala, že se to odehrává v jiném než jednadvacátém století. Ale pochybuji, že by lidi ve dvacátém století byly v určitých věcech až tak naivní.

Pokud máte rádi romantické příběhy a nevadí vám trocha předvídatelnosti, tak bych vám knihu doporučila. Hodí se jako oddechovka při čtení těžké četby nebo když potřebujete knihu, u které se nemusíte na příběh přímo soustředit, moc přemýšlet.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Grada - Cosmopolis.

Komentáře (0)