Být někým jiným

recenze

Podle skutečného příběhu (2016) / Jack333 (255 views)
Být někým jiným
To je oč tu běží. Svět internetu skýtá mnohé možnosti, ale stejně tak dobře i nebezpečí, kterých si jsme vědomi, ale vlastně je ignorujeme. Stejně dobře to umí i spisovatelé samotní, když si dokážou vytvořit cokoliv, čemu uvěříme.

Vydala veleúspěšný román, který předčil celou její osobnost, a teď se cítí, že nenapíše ani jedinou řádku, což trvá skoro tři roky. A chce vlastně vůbec psát? Mohla by dokázat stvořit ještě něco lepšího? K tomu by jí mohla na pomoci tajemná L., která se objevuje v její blízkosti, jež jí přivede až na pokraj vlastní existence.

Nevěřil jsem, že by román dokázal stát na jedné či dvou postavách, které se v díle objevují. Jiné tam ani pořádně nenajdete, určitě ne tak přímo dokonale vykresleny. Delphine de Vigan dokázala do obou dam vštípit totiž natolik silná ega, které žijí odděleně a přitom jsou naprosto navzájem spjati, že si je zamilujete a zároveň je budete i nenávidět.

Člověku přijde, že se v knize řeší pořád to samé, a přitom není problém, aby vás to bavilo. Autorka si totiž hraje s veškerou psychologií, která se zde objeví, i se samotným textem, který je obohacen o různá tvrzení ze současnosti, a právě to dodává příběhu to správné grády. A ke konci ještě přitvrdí, což se ukáže i na závěr, který byl pro mě prostě nečekaný.

*
„No a co? Máš to štěstí, že držíš v rukou něco, co ti všichni závidí. Nemůžeš se tvářit, jako by to neexistovalo, jako by ti to nepatřilo. Ano, psaní je zbraň, a tím líp. Tvoje rodina zplodila spisovatelku, takovou, jakou jsi. Stvořila monstrum, promiň mi to, a to monstrum si našlo způsob, jak zařídit, aby byl jeho řev slyšet. Z čeho se podle tebe zrodili spisovatelé? Jen se rozhlídni, rozhlídni se kolem! Jste výplodem hanby, bolesti, tajemství, propadu. Pocházíte z temných bezejmenných území nebo jste jimi každopádně prošli. Ano, jste svým způsobem takoví přeživší, jeden jako druhý, jak tady jste. Nedává vám to všechna práva. Ale, věř mi, dává vám to právo psát, i když z toho bude rachot.“
*


Francouzské filmy bývají značkou kvality a literatura se k tomuto trendu pomalu také navrací. Podle skutečného příběhu se řadí již ke třem vydaným prózám od spisovatelky, která si zaslouží, aby ji čeští čtenáře mohli číst a možná jí přišli i na chuť. Doteď si říkám, jestli to, co jsem četl, se opravdu mohlo stát anebo si to Delphine všechno vymyslela, včetně L., kterou bych za „kamarádku“ opravdu, ale opravdu nechtěl!

Komentáře (0)

kniha Podle skutečného příběhu recenze