Blízká vzdálená budoucnost aneb přijdou další Muskové

recenze

Frank Schätzing se před čtrnácti (v našich končinách před dvanácti) lety proslavil ekologickým thrillerem Vzpoura oceánů. Mnohé čtenáře včetně mne v něm uchvátil svým precizním přístupem k žánru, hlubokým nastudováním reálií a jejich přetvořením do napínavého děje.
„Limit“ následoval po dalších dvou dílech, která čtenáře příliš neoslovila a nedosáhla takové popularity jako „Vzpoura“. Jde o rozsáhlý román s prvky sci-fi odehrávající se v blízké budoucnosti a naznačující možný scénář vývoje globální politiky a světa vůbec. V popředí Schätzingova příběhu se odehrává napínavé pátraní po teroristické skupině připravující teroristické činy v blízkém vesmíru, na jeho pozadí pak dochází k poměřování sil světových velmocí USA a Číny.
Příběh se odehrává ve dvou paralelních dějových linkách, jež se vejdou do přibližně tří týdnů roku 2025. Ústředními postavami první z nich je skupina miliardářů – významných podnikatelů – z různých koutů Země, kteří se stávají hosty vizionáře a úspěšného podnikatele Julina Orleye v jeho nově postaveném luxusním hotelu na Měsíci. Jsou tam pozváni za účelem vzájemného se sblížení a eventuálního ekonomického spojení do společných investičních záměrů. Poměrně záhy se však jejich exkluzivní „dovolená“ mění v zápas o život. Hlavních postav druhé dějové linie je výrazně méně a de facto jimi jsou anglický detektiv žijící v Číně, jeho klient a mladá žena, po níž detektiv Owen Jericho pátrá. Vzápětí zjistí, že za zmizením mladé disidentky Jo-Jo stojí události dalece přesahující lokální poměry a ve svém důsledku zasahující osudy výletníků na Měsíci.
Než se spojí osudy všech protagonistů, obrátí čtenář několik set stran, ale v opulentní knize mu stále zbyde dost místa na to, aby si propletených příběhů užil dost a dost.
Čtenář očekávající sci-fi může být zklamán, protože v podstatě o žádnou velkou sci-fi nejde. Je to kniha, kterou lze svým způsobem přirovnat k Weirovu Marťanovi. Kniha, která popisuje jednu z mnoha reálných alternativ relativně blízké budoucnosti. Budoucnosti poznamenané změnami v globálně politickém uspořádání, v ještě větší koncentraci kapitálu v rukách jednotlivců, kteří svým vlivem přesahují vliv i těch nejmocnějších států. Vlivem, který je zrozen z jejich ekonomického úspěchu a nových technologií, jež díky nim spatřily světlo světa.
A právě tady vznikl, dle mého soudu, největší rozpor v jinak obdivuhodném Schätzingovu románu. Jeho precizní analytický úsudek mu vykreslil možnou a velmi pravděpodobnou budoucnost, ale tu budoucnost časově poměrně hrubě neodhadl, přestože měl všechny indicie k tomu, aby mohl.
Zkrátka a dobře rok děje 2025 se ukazuje (a musel se tak ukazovat už v roce sepsání díla) jako příliš brzký na to, aby v něm mohly existovat dvě technické podmínky, jež se stávají středobodem Limitu. Jsou jimi kosmický výtah, popsaný mimochodem Clarckem v jeho Rajských fontánách, průmyslové energetické využití jaderné fůze a s tím související těžba izotopu He3 z měsíčního regolitu. Schätzing předběhl dobu o dobrých 30 – 40 let.
Na druhou stranu poměrně věrohodně popsal drobné inovace týkající se dopravy či využití počítačů a mobilních telefonů.
Velkou pozornost si však rozhodně zaslouží Schätzingova vize budoucnosti, v níž je stále více potlačována role státu a na její úkor je prosazována ekonomická, a tedy i politická moc, významných podnikatelů, zvláště pak těch, kteří přijdou s masovým využitím nějaké „revoluční technologie“. Je to vize, jejíž naplňování můžeme vidět už dnes, byť intenzitu, se kterou přišel Schätzing, budeme ještě nějakou dobu „postrádat“.
Autor velmi dovedně poskládal technologické a politicko-ekonomické trendy a vyvodil z nich závěry, které nás přílišným optimismem naplňovat nemohou.
Naštěstí tak učinil takovou literární formou, díky níž se nepříznivý osud lidstva zdá být méně truchlivý.
Naneštěstí tak učinil románem, který čítá bezmála 1200 stran a stává se svoji podstatou mnoha čtenářům, lkajícím už nad knihami o 400 stranách, prakticky nedostupným. A to je škoda.

Komentáře (0)