Amnézie kritikova

recenze

Ztracená (2016) / VeraPal
Amnézie kritikova
Když trpíte amnézií je to docela průšvih. To vám pak kdekdo může nakukat ledaco (třeba, že máte manžela, děti a značný majetek, i když ani o jednom nemáte tušení) a vy tomu věřit můžete, nebo taky ne. Tak nějak by se dal vystihnout stav hlavní hrdinky, pro kterou si k příteli jednoho dne přijde údajný, nikoli lehce vystresovaný manžel. A tak se nám v jedné dějové lince rozjíždí nelehké tápání hlavní hrdinky po vlastních kořenech, zatímco v druhé sledujeme urputné pátrání po pravdě ze strany jejího přítele. Záhy se tak dostáváme ke dvěma hlavním otázkám každého kšandy napínajícího thrilleru. Kdo tady lže komu? A proč vlastně? A to jsme teprve u rozjezdu horské dráhy…
Kniha má 360 stran a přečetla jsem ji za den. Prostě jeden z těch klenotů mezi thrillery, co vás přišpendlí ke stránkám a nepustí a nepustí, dokud není dočteno.
Děl s podobnou tématikou vzniká hodně, ale tohle vyniká jak propracovaností příběhu, tak mírou napětí v ději, který si budete pamatovat ještě hodně dlouho po přečtení závěrečné stránky. Postavy jsou všechno možné, jen ne černobílé a jde tu o krk v podstatě všem, aniž by to působilo přehnaně. Tohle čtivo vás rozhodně nenechá chladnými, naleje adrenalin do žil a navýší tepovou frekvenci.
A to, že temné dánské sondě do kruhu rodinného vlastně nemám co vytknout, rozhodně nepřičítám amnézii.

Komentáře (1)

kniha Ztracená recenze

encyklopedie
11.06.2020

...mě nemusí nikdo nic nakukat.... já to vím, mám krásnou mladou ženu, mám vilu, mám tři auta, plnou banku peněz.... akorát sedím na lavičce a nemohu si vzpomenout jak se jmenuji a kde bydlím.....