Amnézie kritikova

recenze

Ztracená (2016) / VeraPal

Když trpíte amnézií je to docela průšvih. To vám pak kdekdo může nakukat ledaco (třeba, že máte manžela, děti a značný majetek, i když ani o jednom nemáte tušení) a vy tomu věřit můžete, nebo taky ne. Tak nějak by se dal vystihnout stav hlavní hrdinky, pro kterou si k příteli jednoho dne přijde údajný, nikoli lehce vystresovaný manžel. A tak se nám v jedné dějové lince rozjíždí nelehké tápání hlavní hrdinky po vlastních kořenech, zatímco v druhé sledujeme urputné pátrání po pravdě ze strany jejího přítele. Záhy se tak dostáváme ke dvěma hlavním otázkám každého kšandy napínajícího thrilleru. Kdo tady lže komu? A proč vlastně? A to jsme teprve u rozjezdu horské dráhy…
Kniha má 360 stran a přečetla jsem ji za den. Prostě jeden z těch klenotů mezi thrillery, co vás přišpendlí ke stránkám a nepustí a nepustí, dokud není dočteno.
Děl s podobnou tématikou vzniká hodně, ale tohle vyniká jak propracovaností příběhu, tak mírou napětí v ději, který si budete pamatovat ještě hodně dlouho po přečtení závěrečné stránky. Postavy jsou všechno možné, jen ne černobílé a jde tu o krk v podstatě všem, aniž by to působilo přehnaně. Tohle čtivo vás rozhodně nenechá chladnými, naleje adrenalin do žil a navýší tepovou frekvenci.
A to, že temné dánské sondě do kruhu rodinného vlastně nemám co vytknout, rozhodně nepřičítám amnézii.

Komentáře (1)

Přidat komentář

---