Alexandra Potter - Na stejné vlně

recenze

Léto mnohé čtenářky vyhlížely s velkou netrpělivostí, což nebylo dáno pouze teplým počasím a blížící se dovolenou, ale i tím, že měl vyjít další román od oblíbené britské spisovatelky Alexandry Potter. A na začátku léta se konečně dočkaly, neboť agentura Kristián vydala dlouho očekávaný román „Na stejné vlně.“

Romány od Alexandry Potter si nejen u nás, ale i ve světě, získaly velmi kladný ohlas čtenářek pro jejich vtip, kouzlo a originalitu příběhů. I když se mnohé odehrávají v současnosti, tak se v nich autorka rozhodně nebrání popustit uzdu své fantazie a přimíchat do nich něco (třeba i lehce nadpřirozeného), co se v běžném životě lidem těžko přihodí. Dá se říct, že román „Na stejné vlně“ se od ostatních autorčiných děl právě v tomto liší. Na rozdíl od knih jako „Kde je ta holka?“ nebo „S tebou už nikdy“ působí až nemístně reálně a i když i tady sehraje určitou roli náhoda a snad i osud, tak se zde nedočkáme žádných větších zvláštností.

Příběh nás zavádí na začátek 21. století, kde se postupně seznamujeme s hlavními hrdiny knihy. Jako první poznáváme Grace, která právě slaví narozeniny a na které její přítel Spencer tak trochu zapomněl, což se snaží napravit na rychlo „spíchnutým“ dárkem. Poté se setkáváme s Jimim, který má těsně před svatbou a jehož snoubenka (původem z Kanady) odletěla do své domoviny zařídit vše potřebné k obřadu, který se bude konat v její vlasti.

Grace i Jimi jsou přesvědčeni, že mají skvělé partnery, kteří sice mají sem tam nějakou tu chybku, ale kdo ji nemá? Ale co když je těch chyb víc a pohár trpělivosti prostě jednou přeteče? Jako tomu bylo na Graceině oslavě narozenin v marocké restauraci, kde se Spencer pořádně opil a navíc ji nechal uprostřed noci samotnou mezi nočními živly. A aby toho nebylo málo, tak osud měl pro Grace nachystaný ještě jeden neočekávaný dárek, a to v podobě Jimiho Malika – muže, kterého Grace přes třináct let neviděla. Muže, kterého kdysi šíleně milovala a který jí pak po všem, co spolu jedné noci prožili, ani nezavolal.

Jejich setkáním v restauraci se dá do pohybu sled událostí, který zapříčiní, že se oba dva naráz ocitnou sami a bez partnerů. Jenže oba dva také brzy poznají, že se ve třiceti partner hledá daleko obtížněji, než když je vám o deset let méně. Grace a Jimi díky tomu postupně zjišťují, že si bez toho druhého jen stěží dovedou představit nadcházející dny. Dokážou se díky svému obnovenému přátelství přenést přes staré křivdy a nedorozumění? A hlavně, dokážou tomu druhému dát ještě jednu šanci?

Jednotícím prvkem celé knihy je noční rozhlasový pořad „Na stejné vlně“, kde moderátor „Doktor láska“ pomáhá posluchačům najít partnera pro život. I když tento pořad všem hrdinům do jisté míry zasáhne do života, tak se ve výsledku jedná o motiv, u kterého zůstal jeho potenciál poměrně dost nevyužit. Bohužel autorka tímto zajímavým námětem celkem dost šetří a čtenář si jej může více užít až v závěru příběhu.

Hlavní hrdinové řeší obyčejné i životní problémy, které jistě budou většině čtenářů blízké, přesto nejspíš budete mít problém se s nimi zvláště ze začátku ztotožnit. Jejich jednání a myšlení je minimálně v první části příběhu povrchní více, než by bylo třeba. Vtipné situace, do kterých se sami svým jednáním dostávají, jsou mnohdy až příliš překombinované a působí spíše neuvěřitelně, než humorně.

Pokud jste byli u autorčiných knih zvyklí na skvělý humor, který vás nutil se neustále smát od ucha k uchu, pak pro vás může být kniha "Na stejné vlně" lehce zklamáním. To ale neznamená, že se u ní vůbec nezasmějete. V příběhu je několik opravdu hodně vtipných situací, které vás pobaví a které si rozhodně budete chtít přečíst ještě jednou jen proto, abyste se znovu zasmáli.

Celkově je proto "Na stejné vlně" příjemným ženským románem, který se skvěle hodí pro chvíle odpočinku a lenošení. Sice neoplývá až tak silným „potterovským“ kouzlem, ale přesto ho má dost na to, abychom po dočtení knihy měli dobrý pocit z četby.

Ukázka:

Úleva se poněkud mísila s uraženou ješitností. To jsem se opravdu tolik změnila? To nejsem tak nezapomenutelná? Tak kolosálně důležitá? Jsem tak nepodstatně banální, že na mě zapomněl? Popuzeně našpulila rty, ale zrovna v tomhle okamžiku se Jimi na poslední chvíli ohlédl a přistihl ji ve chvíli, kdy se za ním dívala.
Jejich oči se potkaly.
Jimi se pousmál.
Grace zafuněla.
Protože jakmile se mu na rtech objevil ten arogantně sebejistý, samolibý úsměv – pink! – všechny staré dávno pohřbené pocity se vrátily. A najednou jí nebylo třicet a neměla v úmyslu se chovat dospěle. Vrhla po něm nejhnusnější pohled, jaký svedla, pohodila vlasy a královsky odkráčela – což v žabkách nebylo vůbec jednoduché – k čistě prostřenému stolu. A zase se cítila jako nejistá, nezkušená osmnáctiletá naivka. A strašně ho za to nenáviděla.

Taky jste kdysi v mládí potkala někoho, do koho jste se bláznivě zamilovala, ale pak se vaše cesty rozešly a už jste se nikdy neviděli? A kolikrát vás napadlo, jak by se život vyvíjel, kdybyste měli víc času se poznat? Jenže láska... více

Komentáře (0)