21. den bez známek radioaktivity

recenze

Po tom, co Kass provedla na konci Prvních 100, jsem se druhého dílu zkrátka nemohla dočkat. Moje očekávání byla zkrátka obrovská a těšila jsem se, co autorka vymyslí dál.

Brzy jsem si uvědomila, že druhý díl je úplně jiný než první. Zatímco ten první byl spíše než na samotný děj, zaměřený na postavy, v druhém má větší roli právě ten děj. Ne, že by postavy byly vyloženě zahnány do kouta, ale jejich psychika a minulost tvoří menší část děje. I oněch vzpomínek je tam mnohem méně. Nemějte strach – ono to působí celkem přirozeně. O postavách už toho zkrátka spoustu víme a děje se toho čím dál víc. Ale přiznávám, možná bych to vnímala jinak, kdybych knihy četla hned za sebou a ne s několika měsíčním odsuptem.

Ty postavy mám ráda. Clarke, Wellse i Glass. Také Erica, Felixe, Sashu, Octavii a další. Jediný, kterého nemusím je Bellamy. Nevím, nesedí mi jako člověk. Jako postava, je zpracován lidsky a stěžovat si jednoduše nemohu. Co mě ovšem štve a týká se to postav, jsou ty vztahy, milostný trojúhelníky a podobně. Tím mi prostě autorka pila krev.

„Nerodíme se jen kvůli sobě. Musíme se starat o druhé.“

Samotný děj je skvělý v tom, že víceméně nemá žádný „vyšší cíl“, či jak to nazvat. Prostě jen popisuje přistání na Zemi a to, jak se s tím kolonisté vyrovnávají. Vy tedy nevíte, k jakému velkému závěru, pokud vůbec, tohle všechno směřuje. Vlastně z velké části vůbec netušíte, co se odehraje dál. Říkám jen z velké části, protože nebudeme si moc nalhávat – ono je to i celkem dost předvídatelné, co se týče věcí, které jsou zmíněny a již o nich víme. A to ať už jde o situaci v táboře, s pozemšťany anebo se vztahy mezi postavami. I tak na Vás ale čeká nejedno šokující překvapení.

Já jednoduše žeru, jak autorka píše. Nejenže dokáže psát z třetí osoby tak, že na to úplně zapomínáte a máte dojem, že se na příběh díváte z pohledu postavy. Ona také píše neskutečně svižně a čtivě a kniha utíká jako voda v řece. Ani se nenadějete a jste na konci. Jediné co musím vytknout je, že občas tam na můj vkus bylo detailů zbytečně moc a měla jsem tendenci pročítat řádky polovičatě a vybírat z toho jen to skutečně podstatné.

Pořád zastávám názor, že tohle je geniální série a jsem hrozně zvědavá, co si autorka nachystala do dalšího dílu. Stejně tak mě neskutečně zajímá, jak to vlastně ukončí, poněvadž jak jsem řekla – ta kniha nemá žádný vyšší cíl, jako svrhnout špatnou vládu anebo vyřešit vraždu. Tudíž jsem na závěr neskutečně zvědavá a upřímně – přijde mi, že je strašně brzo, aby to končilo již třetím dílem (předpokládám tedy, že se bude jednat o trilogii, kterých je v dnešní době tolik).

Pokud Vás zajímá porovnání oproti prvnímu dílu, řeknu to takto: ta kniha má úplně stejně dobrou úroveň, ale zároveň jsou každá psaná trochu jinak a důraz je kladen na něco jiného. Obě se báječně čtou a utíkají neskutečně rychle. A proto i tahle ode mě získává čtyři hvězdičky.

Komentáře (0)