Veľký testament přehled
François Villon
Od Villonovej smrti ubehlo vyše pätsto rokov. Dokonale preverilo práve pri Veľkom testamente výrok Paula Eduarda, že básník je ten, ktorý inšpiruje, a nie ten, ktorý je inštirovaný. Ak niečím Villon dosiaľ naozaj ,,inšpiruje" moderného čitateľa, tak iste predovšetkým tým, že je v jeho poézii prítomný celý človek.
Literatura světová Poezie
Vydáno: 1975 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Le grand testament Villon
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Veľký testament. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (22)
Člověk, básník, milovník života , rebel co nikdy nepřestal rebelovat, ač přes prsty od života dostal tolikrát...
Přiznává sám pro sebe viny, ač ukazujíc prstem na ty, kdo jsou z části za jeho viny zodpovědni ,zůstává úkryt za svými rýmy.
Miluji ho , od svých 13 let, kdy jsem se poprvé s Villonem setkala vím, že je to můj básník. Mluví mi z duše, jeho smutky z první a nenaplněné lásky mě jako mladou studentku naprosto zasáhly, ovlivnily můj názor na život, snad i na lásku
Spoustu lásek přešlo kolem mě, Villon však zůstal v mém srdci a jeho rýmy mě i nadále provázejí životem . Někdy zpívají, někdy bolí...někdy vás nabijí energií, někdy vás ponoří do bahna života a než se stačíte nadechnout, topíte se. Prostě Villon.
Související novinky (1)
36 nových eknih zdarma ke stažení
25.08.2021
Citáty z knihy (1)
„Kde chudoby je víc než dost – to ví už každé dítě dnes – tam nerodí se samá ctnost.“
Kniha Veľký testament v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 193x |
ve Čtenářské výzvě | 6x |
v Doporučených | 8x |
v Knihotéce | 76x |
v Chystám se číst | 34x |
v Chci si koupit | 7x |
v dalších seznamech | 6x |
Štítky knihy
francouzská literatura středověká literatura středověká poezie
Autorovy další knížky
1985 | Velká závěť |
2009 | Básně |
2010 | Malý a Velký testament |
2009 | Já u pramene jsem a žízní hynu |
1964 | Já, François Villon |
(SPOILER) moje osobní virtuální zápisky k maturitě:
Balada-
"Já u pramene jsem a žízní hynu.."
je mu mizerně
Závěť-
je to dovopravdy prostě závěť, mluví tam hoodně o chudobě, o svém divokém mládí a o tom jak toho lituje, celá první stránka je v podstatě disstrack na paeže který ho uvěznil a držel ho o vodě a chlebu, na konci zmiňuje svoji mrtvou maminku a tatínka a jak bude mrtvej brzo taky, začíná "V třicátém roce mého žití.." a zhruba uprostřed básně zmiňuje "Já roku jednašedesát jsem psal to pořízení své..." takže už to píše fakt starej
"Ach, kdybych já byl studoval v svém mládí bláznivém, můj Bože, a na dobré mravy dal, teď měl bych dům a měkké lože."
-Villon často požívá opakující se veřš jako refrén na konci slok
Nářek někdejší sličné zbrojimstrové+Balada sličné zbrojmistrové k nevěstkám-
todle mi připadalo skoro jako jedna dlouhá básnička, v první stará paní naříká jaká bývala krásná a tím pádem i mocná, jak si každého omotala kolem prstu, jak se teď sama sobě hnusí a nikdo se na ni ani nepodívá..v té druhé říká nevěstkám ať si to užívají, ať milují, a obhajuje jejich čistotu v lásce před předsudky společnosti
-Villon má strašně pesimistické báně, cítí se zrazen světem, jedna básnička mluví o jednom pocitu, nejsou příběhové
-zhruba od poliviny knihy uvádí své básničky "Item, ..." a něco o nich nebo pro koho jsou atd.
Balada o jazycích klevetníků-
recept na hnusnej lektvar pto hnusný lidi
posledních pár básní na sebe krásně navazuje, skoro jako by pojednávali o stejný věci
Villonovi básničky působí velice vztahovačně a zarputile, negativně. Ale čte se to dobře a poměrně hladce.