Veľký testament přehled
François Villon
Dvojjazyčné vydanie diela francúzskeho básnika, ktoré sa vyznačuje ironickým pohľadom na svet. Autor sa zamýšla nad svojim životom, spomína na svoje lásky, ospravedlňuje svoje hriechy chudobou a krutým osudom, ktorý ho postihol... Knihu podľa J. Felixovej interpretácie starofrancúzskeho textu prebásnil Ján Smrek. Ide o vydanie kritické, dvojrečové - originál a preklad.... celý text
Literatura světová Poezie
Vydáno: 1949 , PravdaOriginální název:
Le grand testament Villon
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Veľký testament. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (22)
Člověk, básník, milovník života , rebel co nikdy nepřestal rebelovat, ač přes prsty od života dostal tolikrát...
Přiznává sám pro sebe viny, ač ukazujíc prstem na ty, kdo jsou z části za jeho viny zodpovědni ,zůstává úkryt za svými rýmy.
Miluji ho , od svých 13 let, kdy jsem se poprvé s Villonem setkala vím, že je to můj básník. Mluví mi z duše, jeho smutky z první a nenaplněné lásky mě jako mladou studentku naprosto zasáhly, ovlivnily můj názor na život, snad i na lásku
Spoustu lásek přešlo kolem mě, Villon však zůstal v mém srdci a jeho rýmy mě i nadále provázejí životem . Někdy zpívají, někdy bolí...někdy vás nabijí energií, někdy vás ponoří do bahna života a než se stačíte nadechnout, topíte se. Prostě Villon.
Související novinky (1)
36 nových eknih zdarma ke stažení
25.08.2021
Citáty z knihy (1)
„Kde chudoby je víc než dost – to ví už každé dítě dnes – tam nerodí se samá ctnost.“
Kniha Veľký testament v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 193x |
ve Čtenářské výzvě | 6x |
v Doporučených | 8x |
v Knihotéce | 76x |
v Chystám se číst | 34x |
v Chci si koupit | 7x |
v dalších seznamech | 6x |
Štítky knihy
francouzská literatura středověká literatura středověká poezie
Autorovy další knížky
1985 | Velká závěť |
2009 | Básně |
2010 | Malý a Velký testament |
2009 | Já u pramene jsem a žízní hynu |
1964 | Já, François Villon |
(SPOILER) moje osobní virtuální zápisky k maturitě:
Balada-
"Já u pramene jsem a žízní hynu.."
je mu mizerně
Závěť-
je to dovopravdy prostě závěť, mluví tam hoodně o chudobě, o svém divokém mládí a o tom jak toho lituje, celá první stránka je v podstatě disstrack na paeže který ho uvěznil a držel ho o vodě a chlebu, na konci zmiňuje svoji mrtvou maminku a tatínka a jak bude mrtvej brzo taky, začíná "V třicátém roce mého žití.." a zhruba uprostřed básně zmiňuje "Já roku jednašedesát jsem psal to pořízení své..." takže už to píše fakt starej
"Ach, kdybych já byl studoval v svém mládí bláznivém, můj Bože, a na dobré mravy dal, teď měl bych dům a měkké lože."
-Villon často požívá opakující se veřš jako refrén na konci slok
Nářek někdejší sličné zbrojimstrové+Balada sličné zbrojmistrové k nevěstkám-
todle mi připadalo skoro jako jedna dlouhá básnička, v první stará paní naříká jaká bývala krásná a tím pádem i mocná, jak si každého omotala kolem prstu, jak se teď sama sobě hnusí a nikdo se na ni ani nepodívá..v té druhé říká nevěstkám ať si to užívají, ať milují, a obhajuje jejich čistotu v lásce před předsudky společnosti
-Villon má strašně pesimistické báně, cítí se zrazen světem, jedna básnička mluví o jednom pocitu, nejsou příběhové
-zhruba od poliviny knihy uvádí své básničky "Item, ..." a něco o nich nebo pro koho jsou atd.
Balada o jazycích klevetníků-
recept na hnusnej lektvar pto hnusný lidi
posledních pár básní na sebe krásně navazuje, skoro jako by pojednávali o stejný věci
Villonovi básničky působí velice vztahovačně a zarputile, negativně. Ale čte se to dobře a poměrně hladce.