Taikó přehled

02.06.2024

Soudím, že jsem měsíc či déle četla nějakou jinou knihu, než čtenáři - komentátoři níže...
Co mi vzala a co mi dala? Vzala mi opravdu hodně času, který jsem mohla - a měla využít jinak. Co mi dala? Pár otázek.

Fascinují mě Japonci a Japonsko, jak nové, tak staré, ačkoliv si myslím, že o té hodně vzdálené zemi mám trochu iluze. Přání navštívit ji, a to spíš oblasti mimo velká města, se mi asi nesplní... Tak jsem aspoň v Levných knihách před lety utratila hodně peněz za filmy Akiro Kurosawy. Pak je vyprodávali za pár šupů... Na you tube se zas dá vidět ledacos ze současnosti...

No... Těžiště románu tkví v popisech přesunů armád, vzájemných bojů, rozvracení hradů, vypalování vesnic, sem tam nějaký klášter k tomu... Neustálé soupeření jednotlivých menších i větších vládců. Sem tam nějaká zrada, porušení slibu o vzájemné pomoci a přátelství mezi jednotlivými klany...
A desítky, stovky, možná tisíce jmen! Kdo si to má pamatovat? Jsou to všechno skuteční lidé? Nevím. Chtěl autor jednoduše vyplnit místo, aby přidal spoustu zbytečných stran? Nevím...

O běžném životě kniha téměř nevypovídá. Hlavní (historická) postava, Hidejoši, řečený Opičák, který se z chudoby dokázal pozvednout netušeně vysoko, především nesmírně miluje a ctí svou starou matku. O jeho vztahu k manželce se téměř nic nedozvíme. Vůbec, všeobecně o rodinných vztazích a životě - prakticky nic.
Nedozvíme se, odkud se braly ty tisíce, desetitisíce vojáků, které v průběhu let bojovaly a na bojištích umíraly. To byl opravdu tak velký přírůstek obyvatel? Asi musel být, ale trochu váhám tomu uvěřit.
Netušíme, pokud bylo tolik vesnic vypáleno, rolníci nejspíš pobiti - jsou tak zanedbatelní, že autor je prakticky nezmiňuje, odkud se braly zdroje na zásobování těch obrovských armád. Odkud se brala výstroj a výzbroj a finance na to všechno...?
No, a mám-li být trochu vulgární a zároveň skeptická: doslova na každém prdu tam stál hrad! Kolik jich bylo vypáleno a rozbořeno, jsem nepočítala. A kolik nových opevnění a dalších jiných staveb vznikalo... Staří vládcové v Japonsku asi měli bezednou kapsu se zlaťáky.

Asi už skončím. Mrzí mě, že jsem si knihu skoro vůbec neužila. Přibližně v poslední čtvrtině je děj konečně poněkud zajímavější, barvitější, postavy konečně připomínají živé lidi a ne cínové vojáčky.
Přečetla jsem, ale... Moje fascinace starým Japonskem nepolevuje, možná zkusím autorovu druhou knihu, Musaši... Pokud to ale bude na stejné brdo jako Taiko...

24.04.2024

Tak tohle byla panečku jízda: 368 000 slov. Skoro si troufám tvrdit, že Sisyfův balvan je v porovnání s Jošikawovým románem jen neškodným říčním oblázkem.
Aby bylo jasno (ostatně se o tom zmiňuje už anotace), jedná se o zbeletrizovaný životopis jednoho z nejvýznamnějších japonských státníků Hidejošiho Tojotomi (1537–1598), který se, jak uvádí Wikipedie, „na sklonku éry Sengoku vyšvihl až na nejmocnějšího muže Japonska“.
Přiznejme si bez mučení, že toho o japonském středověku víme žalostně málo. Pakliže se vám ale (třeba i po částech, jako jsem si to rozplánoval já) podaří tenhle olbřímí román přečíst a vyvalit ten balvan až na vrchol hory, dozvíte se o Japonsku 16. století 1000+1 (plus dalších 1000) mnohdy naprosto fascinujících informací: o životě těch nejchudších z chudých i těch, co přebývali na středověkých hradech (kterými bylo Japonsko doslova zaplaveno), o stravovacích návycích, o průběhu svatebního obřadu, o způsobu boje, o pomalém nástupu střelných zbraní, o opatrně se rozvíjejícím (byť z historického pohledu krátkodobém) kontaktu s křesťanskými misionáři, o životě samurajů a o jejich pro nás až nepochopitelném smyslu pro čest, o japonském myšlení a uvažování, o postavení žen ve společnosti i v manželství atd., atd.
Pakliže se do četby pustíte, budete zahlceni jmény a událostmi, občas budete koketovat s myšlenkou knihu zaklapnout a už se k ní nevrátit (ale vždycky si to zase rozmyslíte), často budete kroutit hlavou nad pro nás zcela nepochopitelným (a mnohdy i krutým) chováním a jednáním japonských válečníků, ale především budete pořád srovnávat život v 16. století u nás se životem v 16. století TAM. A těch styčných bodů moc nenaleznete.
Není to kniha pro každého, určitě není určena pro lidi netrpělivé :-), ale když už se vám ji podaří dočíst, jsem přesvědčen, že na ni nikdy nezapomenete.