Stravovací kompas přehled

12.11.2023

Ačkoli autor upozorňuje na nedostatky pozorovacích studií (nejasná korelace vs. kauzalita) a na nespolehlivost účastníků (nedodržování přiděleného způsobu stravování), tak z těchto studií vychází a dělá závěry (ale co zbývá, když kvalitnější studie nejsou). Navíc sám kritizuje (např. u knihy Život bez pšenice), když někdo vybírá jen studie podporující jeho názor, ale občas mi přišlo, že k tomu má sám sklony (např. ohledně suplementace vit. D). A zrovna v kapitole s touto kritikou v poznámce doporučuje stránky nutritionfacts.org (propagace vegetariánství/veganství a výběr jen takových studií, které toto podporují).
Závěry, ke kterým autor Nutričního kompasu dochází, většinou odpovídají závěrům prezentovaným v jiných soudobých knihách o výživě, které jsem četla.
Autor postupně probere bílkoviny, sacharidy, tuky, doplňky stravy a věnuje se krátce i půstu. Popisuje např. princip vzniku inzulínové rezistence (mohou za ni v první řadě rychlé cukry, ale toto už dnes není nová informace), prospěšnost jogurtu, omega-3 mastných kyselin atd.
Doporučuje minimalizovat cukr a další rychlé sacharidy (brambory, těstoviny, chleba ad.), minimalizovat konzumaci masa (hlavně červeného), pravidelně jíst zeleninu, jogurt/kefír, ořechy a semínka, ryby, celé ovoce (ale ne džusy nebo smoothie), časově omezenou konzumaci jídla, nebát se tuků ad.
Zajímavý je přístup autora k otázce tuky vs. sacharidy. Kloní se k tomu, že neběží o to, zda (kromě bílkovin) jíst hlavně tuky NEBO sacharidy, ale že jde o to, jaké tuky A jaké sacharidy. Navíc, a podle mě zcela správně, tvrdí, že strava je individuální záležitost a nelze plošně doporučovat jeden způsob stravování. Lidé, kteří potřebují zhubnout a mají inzulínovou rezistenci, reagují výborně na nízkosacharidovou stravu, kdežto lidé bez inzulínové rezistence dlouhodoběji snáz udrží nízkotukovou stravu.
Líbilo se mi, že podrobně popsal, co vlastně znamená středomořská strava. Součástí je tabulka s otázkami, kde si každý může zjistit, jak moc "středomořsky" jí. Užitečný počin je taky graf s přehledem výsledku analýz na téma výživy z let 1950-2013.
Celkově je to doporučeníhodná a docela čtivá kniha, to ano, ale chyběla tam některá témata jako fytoestrogeny v (autoru často doporučovaném) lněném semínku, obecně fytolátky v ořeších, semenech, luštěninách (a pokud fytolátky neřeší, mohl to aspoň explicitně zmínit a vysvětlit), problematika rafinovaných rostlinných olejů nebo např. vliv kombinace potravin na glykemický index. Je vidět, že autor se změnou stravy udělal ve svém životě velkou změnu k lepšímu, takže knihu psal se zvídavostí a nadšením. Ale kdyby s knihou počkal ještě pár let a postupně ji doplňoval, byla by podle mě lepší.

23.02.2022

Krapítek nůďo