Prosté motivy přehled
Jan Neruda
Dám Vám to, jak to v sobě mám. Mnohé se k sobě nehodí - však co mi po tom! Radím Vám, vy zpěvy, hleď si každý sám, jak u koho kde pochodí. (1879 - 1882)
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Prosté motivy. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (9)
Pokud jsem u Nerudových básnických sbírek pociťoval jakési nihilistické chvění, tady ho spatřuji zřejmě nejzřetelněji. A taktéž musím konstatovat, že mě to zaujalo z autorových básnických sbírek doposud asi nejvíce (rozhodně nemám načteno vše). Jednotlivé básně jsou emotivními odrazy ročního období v nitru člověka, avšak nejsilnější jsou jako celek; popisují lidský život očima starce, kterému zbývá poslední rok života. Je to silná věc plná touhy - touhy po konci i po zanechání odkazu. Minimálně se mnou to pohnulo.
Tuto sbírku básní bych rád doporučil všem zájemcům o kvalitní poezii.
Tak jsem si přečetla i poslední z Nerudových sbírek, které jsem dosud neznala, a myslím, že chyba byla, že jsem se jako s první sbírkou seznámila se "Zpěvy pátečními" a k ostatním se dostala až o mnoho let později. Jednak jsem měla vyšší očekávání, jednak už mě leckterá poezie nedokáže zaujmout tak, jak by mě asi zaujala na střední.
------------
Zimní XI
------------
Přede dvorem stará vrba,
pně už vydoutnalé,
samá jizva, samá troucheň -
kdy ji podtít ale?
Z jara, když jí zbylá větev
květem pookřeje?
V létě, když své staré tělo
na sluníčku hřeje?
Či snad v zimě? Spí pak jistě?
Necítí to ani?
Starý strom a starý člověk
má tak málo spaní!
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Prosté motivy v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 132x |
ve Čtenářské výzvě | 8x |
v Doporučených | 1x |
v Knihotéce | 29x |
v Chystám se číst | 10x |
v Chci si koupit | 1x |
Autorovy další knížky
2014 | Povídky malostranské |
1947 | Kam s ním? |
2009 | Balady a romance |
1959 | Písně kosmické |
1941 | Hřbitovní kvítí |
"Liják se v okna boří -
noc divoká a děsná!
Já ležím chorý, bez sna,
a lampa noční hoří.
Světélko poloslepé,
rci, lampo malá, nač jsi tu,
bych viděl líp svou samotu,
svou bolest cítil lépe?
Mrkla si ve přístěnku:
Ej počkej, chvilku počkej jen,
já kmitám, svítím oknem ven,
těm hladovcům tam venku.
Dost jsem se rozproudila,
by liják znal, kam mráz svůj lít,
by kulich zřel, kam v okno bít,
a smrt by nezbloudila."