Noční tango aneb Román jednoho léta z konce století přehled

https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/409984/mid_nocni-tango-aneb-roman-jednoho-leta-Bxq-409984.jpg 3 38 38

Koupit Ekniha zdarma Antikvariát

Brilantní román, jímž autor završuje své období náročně komponovaných románových skladeb. Kniha jednoho z nejpozoruhodnějších současných českých prozaiků získala hned po svém vydání prestižní Cenu Jaroslava Seiferta a vzbudila zájem i v zahraničí.

Romány Literatura česká

Vydáno: 2000 , Petrov
více info...

Můj komentář

Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Noční tango aneb Román jednoho léta z konce století. Přihlašte se a napište ho.

Komentáře (13)

01.05.2023 2 z 5

gretl74

Hm, tak toto vůbec nebyl můj šálek čaje. Tak v polovině jsem byla na vážkách, zda se jedná o geniální originální počin nebo totální blábol, po přečtení se kloním spíš k tomu druhému, s tím, že si z nás autor prostě dělá srandu.

03.05.2022 5 z 5

zanetkov77

Kratochvil je prostě mistr české postmoderny. Nechybí tu nic, je to skvělý zakončení jeho postmoderních her z předchozích děl a emblematická manifestace jeho vlastního „programu“, totiž Vyznání postmodernisty. Autor si zde pohrává s bohatými fantaskními dějovými linkami, metamorfózami postav, výrazně se tu uplatňuje Kratochvilův vypravěč lebedící si v metanaraci a neustálé hře se čtenářem. Nechybí ani pro autora charakteristický chronotop – tedy Brno, zde však ne již za normalizace, ale v soudobých událostech léta 1998. Právě četné posměšné a kritické reflexe těsně předvolebního léta konce století se textem prolínají. Pro mnohé tehdejší recenzenty tato aktuálnost byla kamenem úrazu, já ji však ocenila, její sobě vlastní bizarnost konec konců přirozeně doplňuje fantaskní grotesku čistě Kratochvilovu, realizující se třeba v podobě armády ocelových blanických rytířů na dálnici D1 nebo zmrtvýchvstalým dědečkem uneseným na Sibiř. Navíc tu autor zřetelně vyjadřuje pozdně devadesátkovou deziluzi politickou i pozdně kapitalistickou, a přestože ve Vyznání sám píše, že „literatura je jen hra na skutečnost a jen radost ze hry“, nepopírá, že se může objevit i to „něco navíc, co se spontánně přidruží k té radosti, moudrost příběhu, řád a katarze“. No, a podle mě tu je oboje, a navíc vysoce funkční a typicky postmoderně zábavné a hravé.

„Velké zplanýrované prostranství, kde ještě nedávno rostla hustá a vysoká smrčina, ale kde teď zůstaly jen rozblácené výkopy, ale také zbytky jakéhosi bednění a rozkradených stavebnin, rozbitý terén a rozrytá pustina. Ale protože kamsi do centra ještě nedorazila informace, že tady žádný hypermarket a žádné společenské středisko nepostavili, poslali sem z Prahy velké billboardy s Klausem a opozičně smluvním Zemanem a ti, co je přivezli, se ani ničemu nepodivili (nebyli placeni za to, aby se divili) a vztyčili klausovské a zemanovské billboardy kolem té prázdné plochy, kolem té zpustošené pustiny. A Miloš se Zlatovláskou klusem vjíždějí na prostranství, kde měla stát Lady Diana, a Miloš okamžitě pokračuje ve svých neomalených námluvách.“

12.03.2021 4 z 5

Miloš333

Osoby: Šebestián, Zlatovláska, Kryštof, Miloš, David, Adam, Sára.
Místo: Brno, Vysočina, Sibiř, dálnice D1.
Čas: začátek a konec léta 1998.

1. V Brně na Kolišti
2. Vzhůru na Sibiř
3. Křik Mínótaurův
4. Noční tango

Ve 2. dílu vyjde najevo, že 1. díl byl Zlatovlásčin sen, kde byla stejná jména, ale jejich nositelé byli někým jiným. Ve 2. dílu je Šebestián bratr Z., a jejím mužem je David.
Šebestiánův zemřelý dědeček Adam je i přes dohled 5letého geniálního Kryštofa „unesen do Ruska“ – byl zachráncem mladého careviče v r. 1917 v Jekatěrinburgu.
3. díl – Šebestián je vypravěč – historik umění a má dospělého mentálně postiženého syna Kryštofa, který utekl z ústavu. Z. je jeho o 40 let mladší žena. Š. hledá Kryštofa na nádraží a dostane se jakéhosi „labyrintu“, kde sídlí jakýsi bláznivý scenárista, který je o všem dokonale informován, píše stovky scénářů, které mu zatím nikdo nebere, ale Š. tuší, že se jednou všechny jeho scénáře natočí pro TV. Viz 1. díl – zde je postava scenáristy (mladý, ambiciózní, zahleděný pouze do svých scénářů. Nabídne roli Zlatovlásce, kterou úspěšně sbalí).
5. díl – Linie předchozích dílů se rychle střídají. Dědeček Adam zůstává na Sibiři po pádu z letadla, Zlatovláska odmítá závozníka Miloše – jejich koně tančí tango, odtud zřejmě název, (oba jedou zavřeni v brnění svatováclavských rytířů – jeden z nich, řízený starým dědeček Kondorem, se dostane až na Pražský hrad). Zlatovláska opustí mladého scenáristu poté, kdy při natáčení u žel. viaduktu se zabije jeden z herců.
6. román končí, jak začal – ježek Miloš kousne do rumové pralinky a celé město zalijí alkoholické výpary, všichni se v mumraji radují – ale ráno přijde kocovina…