Muž, který se směje přehled
Victor Hugo
Román je příběhem muže, jemuž byla v útlém dětství znetvořena tvář, aby se tak král mohl pomstít jeho otci, šlechtici, který byl královým odpůrcem. Hrdinova osobní tragédie se završuje, když po létech pozná svůj šlechtický původ a zároveň si uvědomí nepřekročitelnou propast mezi vládnoucí vrstvou a prostými lidmi, mezi nimiž má své jediné přátele. Toto poznání dovede posléze hrdinu až k dobrovolné smrti po boku slepé dívky, která jediná byla schopná ho milovat, protože nikdy neviděla jeho znetvořený obličej... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1902 , Právo liduOriginální název:
ĽHomme qui rit , 1869
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Muž, který se směje. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (53)
Budu opakovat už stokrát řečené, ale knize by rozhodně prospělo ji osekat. Msty je to vážně zbytečně zdlouhavé a té omáčky kolem nebylo třeba tolik. Jinak je to ale skvělý, smutný a lidský příběh. Jen ten konec mi dlouho neseděl.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (1)
„Tajemství je jako síť, jakmile povolí jedno oko, rozpáře se celá.“
Kniha Muž, který se směje v seznamech
v Právě čtených | 5x |
v Přečtených | 426x |
ve Čtenářské výzvě | 39x |
v Doporučených | 35x |
v Knihotéce | 315x |
v Chystám se číst | 259x |
v Chci si koupit | 48x |
v dalších seznamech | 3x |
Štítky knihy
Anglie zfilmováno francouzská literatura 17.-18.století únosy dětí historické romány
Autorovy další knížky
2014 | Chrám Matky Boží v Paříži |
1928 | Bídníci |
2000 | Muž, který se směje |
1975 | Bídníci I. |
1967 | Devadesát tři |
pardon [fr: par·dó] všem zapřísáhlým obhájcům romantismu.
tolik k úvodu.
Ano, nějakých 160 let nás dělí od sepsání tohoto románku. Zanedbatelně kratší časový úsek odděluje moje gymnaziální martyrium s povinným Chrámem m. b.
"Třeba jsem už k hUGOvi (taky si vždycky při vyslovení jeho jména vzpomenete na zeleninové smoothies a vice versa?) duševně a umělecky dospěl" pomyslel jsem si, se zamlženým pohledem upřeným do nekonečné dálavy, a pohazujíc si románem MKSS v ruce.
Jedna ze vzácných chvilek mojí pozornosti v hodinách literatury nastala v okamžiku popisu zápletky Muže, který se směje. Fantazie mého tehdejšího pubertálního já se při popisu uměleckých deformací obličeje probrala z letargie a tento román byl uložen do paměti.
Nastal čas tuto hodnotu vyjmout z paměťového slotu a pustit se do čtení. Bohužel, mohu konstatovat, že žádné pozitivní překvapení ani moje umělecké dospění se nekonalo. Stejně nudné, uměle vykonstruovaná záple(a)tka a jednotlivé charaktery tak, aby do sebe veškerý děj násilně zapadal. Chování, přímá řeč i motivy a city jednotlivých postav naprosto nereálné - pokud by byl Hugo průměrný minesänger, tak bych mu to vše odpustil. Jelikož bych ono dílko nečetl.
Pane Hugo, devatenácté století už není středověk!