Michelup a motocykl přehled
Karel Poláček
Humoristický román zachycuje prostředí pražské židovské společnosti v době hospodářské krize třicátých let. Ústřední postavou je účetní Michelup, maloměšťák, pronásledovaný manií šetrnosti. Dá se zlákat k výhodné koupi motocyklu, jehož se pak nemůže zbavit, z furiantství začne motocyklu používat, zaplétá se tím do rostoucích výdajů a jen náhodou uniká existenční zkáze.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Michelup a motocykl. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (20)
Miluju. Co mě ale štve je to, že vše vzniklo jen proto, že ač SÁM určil že bude jezdit každou neděli na výlety, přesto sebe i rodinu nutí jezdit dál a dál, i když se nechce, i když na to není.
Však kdo je nutil?? NIKDO!!! Jen on sám furt a furt. Takže to je takový trochu samoúčelný.
Díky ČV jsem se po strašně dlouhé době vrátila k panu Poláčkovi. Úžasná práce s jazykem, humor, nadčasovost... a navíc velice vydařené ilustrace.
Prostě krásná čtenářská lahůdka:)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Michelup a motocykl v seznamech
v Právě čtených | 2x |
v Přečtených | 164x |
ve Čtenářské výzvě | 6x |
v Doporučených | 4x |
v Knihotéce | 150x |
v Chystám se číst | 25x |
v Chci si koupit | 3x |
v dalších seznamech | 1x |
Autorovy další knížky
1979 | Bylo nás pět |
1965 | Muži v ofsajdu |
1966 | Edudant a Francimor |
1967 | Hostinec U kamenného stolu |
1958 | Dům na předměstí |
Typický Poláček, jak ho máme nejraději: s věčným shovívavým úsměvem (byť je ten úsměv zároveň značně potměšilý), vždy pohotový i chápající vůči drobným lidským slabinám (jakkoliv při tom dokáže být i notně poťouchlý), prostě všechno jak má být. Jak jsem neustále litoval, že právě tahle kniha nebyla nikdy zfilmovaná (existující dvě televizní zpracování spíše nejsou, než jsou), tak jsem si neustále při čtení představoval pana Michelupa jako mladého Huga Haase (jak jinak, že - i když takový Saša Rašilov, nebo Čestmír Řanda, případně i Lubomír Lipský by také nebyli v této roli marní). Přesto jsem ale nedokázal tuto knihu číst bez jistého smutku. Poláček nijak neskrývá (i když ani nepodtrhuje), že všichni hlavní protagonisté jsou Židé, a tak kdykoliv se v textu objevilo pověstné úsměvné kritizování židovských zvyklostí, vždy mi v mysli naskočil rok, ve kterém se příběh odehrával a následně i to, co přišlo bezprostředně poté. Představa, že ti všichni tak mile pošetilí chytráčci, obchodníčci i vlastně neškodní šizuňkové nemohli neskončit v pecích nacistických lágrů je opravdu skličující. Zvláště, když si člověk uvědomí, že tito roztomile komičtí vlastenečci se asi těžko mohli zachránit emigrací. A to mi přitom i došlo, že metoda, kterou Poláček použil při popisování jejich "hříchů" docela připomíná zobrazovací metodu slavného francouzského karikaturisty Sempého, ilustrátora Malého Mikuláše. Ten několikrát prozradil, že otočil ještě v baroku používanou zvyklost zobrazovat děti jako zmenšené dospělé a ve svých kresbách zobrazoval naopak dospělé jako zvětšené děti. No a chytračení pana Michelupa při výhodných nákupech, nebo komické bolestínství pana doktora opravdu připomínají tahanice pětiletých dětí na pískovišti.