Macocha přehled
Petra Hůlová
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/442689/bmid_macocha-uWr-442689.jpg
3
153
153
Vypravěčkou příběhu je spisovatelka, která má na kontě úspěšnou sérii románů z kategorie červené knihovny. Tvorba jí na jedné straně zaručuje život na standardní úrovni, na druhé však nedokáže svou bilanci zužitkovat a promítnout do soukromí. Naopak, její osobní život lze považovat za totální selhání, jehož příčinou může být až agresivní touha po samostatnosti spojená s absencí potřeby řešit běžné rodinné záležitosti. I proto se dostává do situace, kdy může poskytovat doporučení jen svým literárním hrdinkám, nikoli sama sobě. Bezradnost a citovou nemohoucnost stále častěji zahání dávkami alkoholu, které rozšiřují její lebeční prostor do obludných rozměrů propasti, objevující se v titulu. V delirických excesech, které následují, se v paměti hlavní hrdinky střídají bolestné vzpomínky, týkající se milostných avantýr, ambicózních tvůrčích plánů nebo nevydařeného manželství s politickým publicistou, z něhož vzešly dvě děti, k nimž si však nevybudovala téměř žádný vztah. Její samotu jen občas naruší opravář klimatizačních zařízení Jarda, s nímž se pokouší sblížit, tuší ale, že ani toto důvěrné přátelství nemá perspektivu a brzy se ocitne v troskách...... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Macocha. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (42)
Tak jako u jiných knih autorky jsou komentáře rozporuplné. Část čtenářů knihu odsuzuje, druhá část přijala mistrovství zacházení se slovy a tvoření textu. Obsah je jasný, průřez životem probíhající v mysli alkoholičky. Směs skutečnosti a blouznivých představ. Mistrovství autorky vrcholí poslední kapitolou. Úplný rozklad osobnosti. V hlavě zůstává pravdivá myšlenka, kdo je k léčbě přinucen, ten se nevyléčí.
Přišlo mi to jako terapeutický deník v odmašťovně. Nechápu proč by mě to mělo zajímat. Bohužel není jasné, jestli hospitalizace spojenými sílami dětí a partnera je definitivní zrada, nebo stéblo, kterého se tonoucí chytá. Dle anotace autorka překračuje četná tabu literatury. No, když mi při slavnostní večeři v restauraci naserou do talíře, tak nepochybně budou tabu překročena, ale tleskat jim asi nebude proč.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Macocha v seznamech
| v Právě čtených | 4x |
| v Přečtených | 204x |
| ve Čtenářské výzvě | 21x |
| v Doporučených | 2x |
| v Knihotéce | 73x |
| v Chystám se číst | 71x |
| v Chci si koupit | 12x |
Autorovy další knížky
| 2002 |  Paměť mojí babičce |
| 2008 | Stanice Tajga |
| 2019 |  Zlodějka mýho táty |
| 2006 | Umělohmotný třípokoj |
| 2014 | Macocha |
Spoustu a spoustu alkoholu. Nebo čouda hodně dobré trávy a na zakousnutí konopné koláčky, a už to jede. Jedna myšlenka střídá druhou, jedno ani nedomyslíš a už jedeš na další fantasmagorickou představu. Nestíháš sledovat chod svých myšlenek, ale vše pečlivě zapisuješ. Jako Hůlová.
Něco jsem nepochopila, jako u Kerouaka, něco jsem nestíhala jako u Jerofejeva, nápaditá přirovnání a neobvyklé slovní obraty jsem obdivovala, jako u Bukowského. Nekonečná souvětí, tak to je kapitola sama pro sebe. Životní moudra a zkušenosti mají hlubokou poetiku.
Četla jsem v pozdních nočních nebo brzkých ranních hodinách, tak jsem často u knihy usínala. Takové mikrospánečky to byly, a zdály se mi různé věci. Pak jsem sama nevěděla, zda jsem to četla nebo zda to byly mé sny. Některé odstavce jsem musela číst znova. Některé člověk pochopil až po dvojím trojím přečtení. Člověk se jen čtením dostával do podobných stavů jako vypravěčka.
Líbily se mi názvy knih, které autorka – hlavní hrdinka píše. Nápaditý kontrast mezi jejím žitím a její tvorbou.
A kdo byl ten slavný T. K. a jeho Klára?
Více mne bavila druhá polovina knihy, k té se musel člověk pracně pročíst, ale stálo to za to. Dávám 90 procent.
"Autor trápí sebe a čtenáře a autora zase utrápený kritik, kterého už trápení se nebaví, a tomu se říká čekání na velký český román.“
„A to je nefér, že slovo brak lidé nechápou jako příběh negativ, kdy šťastné vyhlídky dávají vale zlým koncům, které žijeme, a ještě si o nich číst, ale brak že chápou jako špatnost, jako brajgl vrak literatury, co ztroskotala, a to i lidé, kteří brak čtou, a to se pozná tak, že mu raději než brak říkají oddechové čtení.“
„Nejlépe drží rodina, kde mezci v kole tlačí bez keců kolotoč rumpálu, z jakéhosi „dole“ tahají kýble se stavebním materiálem a stavba rodina tak utěšeně roste a okna se jí neustále otáčejí za sluncem.“
„Muž se párkrát stavil i od té doby, co tu nebydlí. Přišel s náručí modrých tašek Ikea a kdeco si do nich naládoval. Všechny věci výhradně jeho, většinou nevysoké tržní a vysoké vzpomínkové hodnoty. Kromě knih i všelijaké svícínky z cest, sošky, tabatěrky, pivní sklo s výjevy a motivické textilie.“
„Říká se tomu těšit se na svou vlastní smrt. Když to hlavní, čeho se jeden nemůže dočkat, je pátek, padla po pracovním týdnu, a plynule navazuje těšení se na ten další pátek, a smrt to je takový Velký pátek před víkendem, který nikdy nekončí.“
„Devadesát procent dobře míněných poznámek svým dospělým dětem dobrá matka holt spolyká.“